Jsem Češka, která žila 8 let v Německu a němčina se stala jejím denním chlebem.

I po letech studia a samostudia mě nepřestává fascinovat německý jazyk, který má s češtinou nemálo společného. Umím skvěle německy, takže můžu učit němčinu v kurzech pro cizince a nikoho ani nenapadne, že to není můj rodný jazyk. Často to nepoznají ani sami rodilí mluvčí.

Domluvím se německy v nejrůznějších situacích a moje slovní zásoba se během pár let života v Německu neuvěřitelně rozšířila do nejrůznějších odborných směrů (sport, úřady, historie apod). S němčinou a rodilými mluvčími jsem v každodenním kontaktu, v němčině vyřizuji telefonáty, úřední i osobní maily, ale i setkání s přáteli. Vyřídím si všechno, co potřebuji. Můžu se na svoje znalosti němčiny opravdu spolehnout.

Bylo to tak vždycky? Ale kdeže...

Při mém prvním několikaměsíčním aupair výjezdu do Německa v mých 20 letech jsem si myslela, že po 12 letech školské němčiny a maturitě navrch se přece domluvím úplně v pohodě německy. Na gymplu jsem byla ve srovnání s ostatními předměty vždycky o pár lekcí napřed, neboť mě němčina opravdu fascinovala a reálie německy mluvících zemí jakbysmet. Jak jsem se ale spletla!

Po pár týdnech pobytu v zahraničí jsem bohužel zjistila, že učebnicový jazyk má jen pramálo společného s jazykem živým a každodenní komunikací. K tomu všemu jsem na začátku bojovala s kulturním šokem, mou první VELKOU JAZYKOVOU BARIÉROU a nechápala, proč se některé věci v Německu (ne)dělají. Začátky v Německu, ještě k tomu v rodině se čtyřmi rozmazlenými \"andílky\" byly opravdu dobrá škola. Nejen lidsky, ale především jazykově.

Zjistila jsem, že mi školní učebnice daly o dost méně, než co jsem potřebovala v praktickém životě. A co mi nedaly už vůbec bylo JAZYKOVÉ SEBEVĚDOMÍ. Než jsem se rozmluvila a překonala prvotní KOMUNIKAČNÍ BLOK, připadala jsem si neuvěřitelně trapně a debilně. No a ještě ta jejich výslovnost! I když mi tenkrát říkali, že umím dobře německy, já jsem dlouho váhala s formulováním myšlenek a ostýchala se při rodinných večeřích něco říct. Slovíčka a gramatika v hlavě sice byly, ale jak to zformulovat do vět? Totální blok. Častokrát jsem ze strachu, že něco řeknu špatně, radši neřekla VŮBEC NIC. Možná tu situaci taky znáte...?

Němčina mi byla nadále i přes prvotní šokový střet s realitou něčím hodně blízká. Pochopila jsem, že pokud se chci opravdu v němčině posouvat a perfektně se ji naučit, musím víc komunikovat. Ne sedět ve škole a poslouchat přednášky, ne říct německy jednu větu týdně, ale udělat si takové podmínky, abych mohla komunikovat co nejčastěji. A nejlépe s rodilými mluvčími.

O rok později jsem tedy vyrazila na můj první studijní pobyt. Půlrok v Drážďanech ve mně zasel semínko motivace trávit v Německu více a více času. A tak jsem si během studia vyřídila další nejrůznější studijní (i pracovní) pobyty, které mi umožnily být s němčinou v kontaktu co nejvíce a trávit během studia pravidelně čtvrt či půl roku v zahraničí. Studium němčiny v Česku mi tak kromě oficiálního titulu (který mi byl v Německu doposud docela k ničemu) umožnilo do německy mluvících zemí několikrát vyjet a postupně tak pracovat na mém jazykovém sebevědomí a jazykových znalostech.

Bohužel jsem si taky při těchto pobytech uvědomila, že cizí jazyk se ve třídě s 20 ostatními žáky během dvou hodin týdně opravdu naučit nedá. Nejvíc mě vždy posouvaly konverzace ve dvou, kdy jsem musela být celou dobu “ve střehu” a aktivně se podílet na dialogu.

Ihned po škole následovalo obrovské sbírání pracovních zkušeností. A samozřejmě jak jinak než v Německu, jak jinak než německy ;)

Prošla jsem několika organizacemi zabývající se česko-německou výměnou mládeže, organizovala nespočet menších i větších česko-německých akcí, vystřídala několik (po)bytů v různých částech Německa, až jsem si jednoho dne uvědomila, že se Německo stalo mým druhým domovem. Vím, kam bych tu jela na dovolenou, jak najít byt, co rozhodně dělat v neděli večer i co znamenají různé jazykové zkratky v každodenním životě.

Najednou jsem si uvědomila, že se moje znalost němčiny díky těmto zkušenostem od ukončení vysoké posunula do takových rozměrů, o kterých jsem při přebírání oficiálního papíru jménem vysokoškolský diplom neměla ani tušení. Němčina se stala mým komunikačním jazykem číslo jedna v nejrůznějších životních situacích.

Už během studia jsem získavala praxi při učení ve firmách i s jednotlivci. Klasické výukové metody jsem po škole ještě obohatila metodami jazykové animace, která může být pro mnohé velkou inspirací a zábavou. Tyto zkušenosti jsem uplatňovala hlavně v jazykových kurzech pro cizince a aktuálně při individuální skype výuce.

Němčina se stala mým denním chlebem a předávám ji dál prostřednictvím individuálních lekcí, intenzivních kurzů, video kurzů nebo na mém YT kanále.

Jestli se v němčině konečně chcete posunout tím správným směrem, velmi ráda si s vámi domluvím výuku němčiny z pohodlí vašeho domova a ukážu vám, že němčina opravdu není tak složitá, jak jste si doposud mysleli! A že opravdu máte na to se ji naučit!