100 věcí, které mi udělaly radost v roce 2023

Zažít tenhle rok bych nepřála ani svému největšímu nepříteli. Byl totiž neuvěřitelně náročný. Zmatený. Zlomový. Hutný. Fyzicky i psychicky.
Hned zkraje roku se toho začalo mlít tolik, že jsem nevěděla kudy kam. Ztrácela jsem půdu pod nohama. Měla jsem pocit, že se mi sype život a já se sypu s ním. Samota. Dlouhé měsíce ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Dlouhé měsíce jsem se bláhově přesvědčovala, že to všechno přece dám a zvládnu.

Nezvládnu. Zkraje května přišel zlom, který mě na několik týdnů vyřadil ze všech mých životních rolí.
Jo, bylo to těžké. A vlastně pořád je. Ráda bych tuto etapu ukončila s končícím rokem, ale tuším, že bude ještě nějakou dobu dojíždět.

Možná jste si všimli, že jsem si po 7 letech v online prostoru dala letos větší pauzu. Velmi ráda jsem pro vás celou tu dobu tvořila obsah, který najdete v desítkách článků na blogu, stovkách příspěvků na FB či videích na YT. Němčina pro mě vždycky byla a je zdrojem inspirace a láskou, se kterou zkrátka ráda trávím čas. Letos se však z pravidelných příspěvků několikrát týdně stalo jen příležitostné sdílení.

Letos mě životní okolnosti dovedly do bodu, kdy jsem musela pozastavit většinu toho, co jsem během mých dní dělala. Včetně práce a  příspěvků na různé sociální sítě či provázení motivovaných studentů v mých intenzivních kurzech.

Na začátku září jsem dokonce zrušila svůj půl roku avizovaný kurz. Spousta studentů z mého předchozího kurzu se na něj těšila. Já jim slíbila pokračování. A pak ho po dlouhých měsících rozvažování zrušila, protože jsem věděla, že na mé intenzivní kurzy potřebuju čas a dostatek vlastní energie. Bylo těžké přijmout, že jsem slíbila něco, co nejsem schopna dodržet (fakt to nemám ráda). Bylo těžké přijmout fakt, že po několika letech vedení těchto kurzů na ně v tuto chvíli nemám kapacitu. Bylo těžké přijmout, že neotevřením tohoto kurzu přijdu o značnou část svého plánovaného ročního příjmu. Snad poprvé jsem zakusila odvrácenou tvář bytí na volné noze. Nakonec ale nezbývá nic jiného než to přijmout a říct si es ist, wie es ist.

Z práce, která v posledních letech stála na předních příčkách mých hodnot, se v důsledku okolností posunula úplně na tu poslední. Skoro jsem nepracovala. Nešlo to. Buď na práci nebyl čas nebo energie. Spoustu týdnů jsem ani nezapnula počítač. Nedokázala jsem říct, co bude zítra, natož příští týden. Plánovali jsme maximálně dva týdny dopředu.

Co se dělo (a ještě pořád děje) jsem sdílela jen s těmi nejbližšími. V detailu vlastně jen se 4 lidma, kteří jsou mému srdci blízcí a dokázali mě skvěle podpořit. Bylo to tak strašně moc velké, že jsem nevěděla, jak to uchopit do slov či sdílet se světem. A tak jsem dlouhé měsíce nesdílela nic. Mí skvělí kolegové tvořili jeden úžasný kurz za druhým a já ve druhé polovině roku rušila postupně všechny pracovní závazky a aktivity. Blok popsaný kreativními nápady, ale žádná kapacita k jejich realizaci. Což je pro kreativního člověka, na kterého se nové nápady jen lepí, docela těžké vstřebat a přijmout. Ale jak říká můj moudrý muž: “máš před sebou ještě 30 let produktivního života, kdy můžeš všechno dohnat, s občasnými výpadky se počítá”. Asi má recht.

A do toho všeho jsme řešili pendlování mezi třemi zeměmi, hledání našeho nového Doma, pozvolné ukončování jedné životní etapy a asi nejnáročnější stěhování, které jsem za posledních 15 let zažila. To asi aby toho letos nebylo málo. Bylo toho zkrátka až nad hlavu a já mám pocit, že se má vráska mračivka za letošek prohloubila o další dva centimetry. O to víc mě ale těší, že vy jste navzdory mým životním kolotočům a neaktivitě v online prostoru aktivní byli a k němčině a mým kurzům si našli cestu. Učili jste se s mým skvělým týmem lektorů, objevili můj nový Maxikurz nebo si pořídili cvičebnici. Díky vám za to!

Co vám budu povídat. Letošek byl náročný. Kdyby jen náročný. On byl fakt sauschwer. Byla v něm tíha, vztek, slzy i spousta černých myšlenek. Nějak mi nešlo dělat si srandu ani sama ze sebe. Ale jak mě letos naučila Ivana Štefková: i během toho náročného je třeba zachytávat pěkné okamžiky, aby se měl člověk v dalším těžkém údolí k čemu vracet. Po vzoru Michele Losekoot jsem si tedy začala psát svůj seznam prožitků, osob, událostí či věcí, které mi letos udělaly radost. Je to seznam, který mě naplňuje vděkem. Dělá mi zkrátka dobře se na něj dívat a ve vzpomínkách se ke všem těm skvělým momentům vracet. Dodává mi odvahu a přesvědčení, že každá bouřka se jednou přežene. Snad i tahle.

A proč teda píšu tenhle článek? Z mnoha důvodů:

• baví mě psát – je to pro mě určitá kreativní činnost, která mi pomáhá rozčísnout a uspořádat myšlenky
• abych vám dala vědět, že jsem navzdory neaktivitě v online prostoru pořád tady ;)
• abych si dala veřejný závazek vydat jednou svou vlastní knihu (na tohle se těším úplně mega moc, více níže)
• abych měla na tento rok i pěkné vzpomínky, ke kterým se chci vracet (k mým poznámkám v papírovém bloku se totiž zase tak často nevracím)
• abych se mohla zpětně dívat na fotky, na kterých je mi hej (já vím, trochu sobecný důvod). Věřte nebo ne, ale za každou fotkou v tomto článku je buď nějaký mikropříběh či velmi pozitivní emoce
• protože ve sdílení je síla a spousta mých tipů by se vám mohla hodit. Díky sdílení ostatních jsem se v minulých letech dostala ke spoustě skvělých lidí. Kdo ví, třeba narazíte díky tomuto příspěvku i vy na něco/někoho, co/kdo vám udělá život o chlup radostnější a hezčí. Stačí rozkliknout jednotlivé odkazy.

Tohle není seznam pracovních úspěchů k pošimrání ega ani toho, co se mi letos povedlo či nepovedlo. Tohle je seznam milých zážitků v jednom roce života. A protože je můj seznam hned na několik stran, osekala jsem ho pro účely tohoto článku jen na mých TOP 100. Některé drobnosti či momenty si tedy dovolím nechat jen pro sebe ;)

Takže co že mi to udělalo radost v letošním roce?

JEDNORÁZOVĚ

1.zpívací workshop, který jsem samým dojetím probrečela
2. víkend se Zuzkou Link plný smíchu, kina i hlubokých témat
3. Ich bin dann mal weg – film, který musíte vidět! Chytne vás za srdce ;)
4. hlavolamy po dědovi
5. všechny úžasné výhledy na Gran Canarii
6. vymazlený dáreček pro mé kurzisty – pššššt!
7. Julias Geburtstag auf dem Bauernhof
8. kurz malování, během kterého jsem zjistila, že umím malovat líp, než jsem si myslela
9. týden u Ivky plný ničeho, ve kterém ale bylo úplně všechno
10. networkingové setkání s ostatními lektory němčináři
11. tančení s Šárkou Novákovou
12. Velikonoce v Česku
13. natáčecí dny k Seduo kurzům a všechny vtipné i vážné rozhovory s Lenkou, Nikčou a Adamem
14. „minidovolená“ u Daníka, výlet do sauny a úžožúžo korejské restaurace
15. skvělá spolupráce s Evou Boškovou a její péče o kurzisty
16. moje narozky & silent disco

17. zvládla jsem celý den klábosit v holandštině s Cherardi – hlava mi málem praskla, ale ta hrdost! Juch!
18. Cimbal hell band a jejich obrovský hudební talent
19. poprvé v životě jsem našla gyndu s přátelským prostředím a úžasným personálem, kam budu chodit ráda a s úsmevem na líci
20. Cyrilomatějská pouť na Chvalčově (s K. poprvé na labutích)
21. letňák na Chvalčově a parádní atmosféra aneb velké filmy na malé dědině :D
22. „maminko, já tě taky ráda“ – víc o tom tady
23. výlet do Opavy za Pájou & čas v petrželi
24. rozhodnutí po 15 letech shodit dlouhou hřívu a objev, že se v tom i po půl roce pořád cítím skvěle
25. spaní s děckama v chatě, ve které 40 let nikdo nespal
26. Čtyři tisíce týdnů aneb oči otevírající kniha do každé knihovničky
27. česko-německý tábor pro rodiny pod taktovkou Prostor pro rozvoj
28. návštěva u Marti a Toma v jejich vymazleném domečku
29. zpívací workshop s Laor
30. náhodné setkání po 20 letech s paní učitelkou Muchovou
31. výlet do Rotterdamu, pohostinnost Salema und Rückfahrt mit dem Wasserbus
32. vyňuňaná knížka od Broni Sobotky a zjištění, že Broňa vidí do mých chyb
33. Stefanovy narozky a poprvé po třech letech sami v hotelu
34. Wochenende in Nürnberg mit Nici, Lea und Manu, Flohmarkt in der Stadt
35. naše první zkušenosti s Workaway a obrovská pomoc od Eleny a Heleny
36. kýble zmrzky v La Romana ve Vídni
37. Saunanacht in Köln und witzige Aufgüsse

38. psát o mém muži a vidět, že vás to fakt baví
39. makléř Radek Sluštík, který nám po dlouhých měsících ukázal, že i tahle práce jde dělat férově, upřímně a bez polopravd či lží
40. větrný výlet na Etnu, který mi samou krásou vehnal slzy do očí
41. Al Paradiso na Sicílii – není pizza jako pizza
42. Wassergymnastik mit Ilona připomínající mi mou vlastní „kariéru“ jako instruktor tohoto sportu
43. 166 Tagen im All – kniha, kterou jsem nedokázala odložit z ruky kvůli brilantním textům plných pokory k Zemi
44. Nikolaus in Boich

PRAVIDELNĚ-NEPRAVIDELNÉ

45. vaření pro návštěvy (a pro sousedy) v prvních měsících roku
46. mastermind s Broňou, Ivanou a Hankou, jejich náhledy, otevřenost a podněty
47. tooolik skvělých, úžasných a motivovaných kurzistů
48. odpolední gaučové šlofíky s K.
49. úterní sedánky u Pepina a jeho poznámky jdoucí hluboko pod kůži
50. chodit na kukandu do Dille & Kamille, Hema, Sostrene Grene, kde mé srdce samou krásou začíná tepat jinou rychlostí
51. chození s K. do Rozetu
52. zpětné vazby na mé Seduo kurzy
53. příležitostné nákupy na eshopech Cukrfree, Vitalvibe a Brainmarket
54. jedes Mal bei Frau Stein
55. naše vytuněné snídaně a dlooouhé večeře v Arnhemu

56. zamyšlenky od Verči Mašínové (nejen) během jejích těžkých dní
57. milovaná Ragwear bunda, která mi věrně sloužila napříč kontinenty a ročním obdobím – nechť tomu, kdo ji našel, dělá aspoň tak velkou radost jako mně
58. pomoc od Christel
59. „výlety“ do Odin a Ekoplaza
60. skvělý kurz od Ivany Štefkové a její laskavé vedení
61. v prvních měsících roku konzistentní publikování videí na Youtube
62. „prázdniny“ u rodičů a jejich obrovitánská podpora
63. hladit a ňuňat králíky
64. „kobylkovat“ na cizích zahradách :D
65. zákusky z Ekléru
66. dýchačky s Ester
67. čas pro sebe, čas pro sebe, čas pro sebe
68. každé „co pro tebe můžu udělat“ a „zavolej, když budeš potřebovat“ a „jestli ti můžu nějak pomoct, dej vědět“ aneb hlasovky a (roz)hovory s mými úžasnými kamarády, na které se můžu spolehnout. Díky, díky, díky!
69. The Kiffness
70. meruňkovo-tvarohový Míša, Lotus na špejli
71. sezení na slunku
72. cardio/hiit workouty s Growingannanas, Madfit a Juice a Toya – o mém vztahu ke sportu vám taky ještě napíšu ;)
73. mé hudební objevy, které bych mohla poslouchat pořád dokola: Guten Tag, liebes Glück, Langsam langsamer, Funka fliaga, Das Alpaka muss Kacka – všechny součástí mého německého playlistu
74. dívat se na svůj domov a na svět optikou Olgy Buškové
75. Downton Abbey – tohle se vyplatí sledovat už jen kvůli krásné angličtině či nááádherným kostýmům
76. Meditace do uší – kdo by to byl řekl, že já začnu meditovat? :D
77. fakírský High Pulse kobereček – láska, kterou potřebuju pravidelně
78. že si s Lučinou i po letech pořád rozumíme
79. spousta praktických tipů od Sisy o kterých určitě ani neví, že mi dala
80. kreativní činnosti rukama
81. spaní ve stanu
82. hraní badmintonu
83. holandský sýr (hoooodně sýra)
84. Stefanův nedělní Kaiserschmarrn nebo Pfannkuchen
85. krásná psaní od Anie Songe
86. swap v Oosterbeek – tohle mi bude obrovsky chybět. Neznáte někdo nějaký swap oblečení v Brně či na Kroměřížsku?
87. talent hrát si se slovy od Kačí ze Staypilgrim
88. K. mi začíná říkat maminka

89. cvičení a kranio u Jany Diatkové
90. lakovat si (a ostatním) nehty
91. luštění křížovek, při kterých si připadám jako důchodce či Rachel z přátel
92. mé tělo, protože má se mnou pořád trpělivost
93. dělat blbiny s K., stavět bunkry a pozorovat ho, jak si hraje
94. Vinted – moje nová „závislost“
95. čas bez mobilu, počítače, sítí a internetu
96. Anička (po tři roky má pravá a často i levá ruka) a naše hladká spolupráce
97. ti, na kterých mi záleží nejvíc, jsou zdraví
98. tulení s K., jeho empatie, objetí a pusinky sladší než med
99. náš nový Domov, dlouhé těšení se na něj a potenciál, který má
100. my tři – protože nic víc není a asi ani nebude

Abych tedy po mlhavém úvodu tohoto článku předešla spekulacím a drbům, doplním jen, že se nerozvádím a dítě je zdravé (ťuk ťuk ťuk, ťukám na dřevo). Právě Stefan a K. patří v mém životě ke dvěma konstantám, které se nemění. A doufám, že ani nebudou. Když se však ohlídnu na začátek tohoto roku a srovnám ho s jeho koncem, zjišťuju, že kromě mých dvou kluků nezůstal kámen na kameni. Mé tělo funguje jinak než zkraje roku. Má hlava jakbysmet. Kulisy mého života a prožívání se totálně proměnily.

Někdy si představuju (nebo se jen uklidňuju?), že je tenhle rok pračka, která se mě jen snaží očistit od všeho nefunkčního. A bohužel ždímá až na dřeň. A já jen doufám, že mě co nejdřív vyplivne hezky voňavou a vymydlenou. Ale jaký je vůbec nastaven program? Speed na půl hodiny asi ne, to už by přece bylo vypráno. Že by eko? Celodenní praní? V tuhle chvíli netuším.

Co však tuším natuty, je, že až tohle celé pro mě bude uzavřená kapitola, že vám o tom povyprávím víc. Ale teď ještě ne. Až nastane ten správný čas, přečtete si část mého příběhu jako knihu (dokonce už přesně vím, jak se bude jmenovat a jak bude vypadat její titulní strana. Pár kapitol mám dokonce už hotových. To bude prostě mega geil!).

Od příštího roku začínám v mnoha životních ohledech od nuly. “Nová” země, nové místo k bydlení a žití, nový životní rytmus. Trochu se bojím, ale moc se těším, co tyto nové začátky přinesou. Věřím totiž, že už bude jenom líp.

Děkuju, že jste dočetli až sem a že s vámi část své životní cesty můžu sdílet. Pokud máte pocit, že jsem vám v minulých letech jakkoli pomohla s němčinou či rozjasnila den, dejte mi vědět! Hezkých zpráv, komentářů či lajků totiž není nikdy dost a nikdy se neomrzí :) 

A pokud mi mou energii investovanou v minulých letech do stovek příspěvků na sociálních sítích budete chtít nějak vrátit, můžete tak učinit zakoupením některého z mých kurzů či eBooků. Mými žhavými kandidáty jsou výslovnostní kurz Mluv jako Němec! či kurz Hovorová němčina pro každý den. Věřím však, že i vy v mé nabídce najdete pro sebe to pravé. 

Vážím si vaší podpory, ať už bude jakákoli a předem za ni děkuji!

Přeju, ať je všechno zlé pro něco dobré a ať se nám všem daří co možná nejlépe!

Bis zum nächsten Mal!