Proč si (ne)udělat jazykovou zkoušku

A2, B2 nebo rovnou C1? Přemýšlíte o tom, že by se vám nějaký ten oficiální papír o znalosti němčiny mohl hodit? Nebo naopak víte, že ho po vás váš zaměstnavatel do určitého data bude potřebovat a vás to začíná lehce znepokojovat?

Pojďme se v tomto článku podívat na výhody a nevýhody jazykových zkoušek.

Motivace k získání jazykového cerfitikátu bývá nejrůznější:

• potřebujete oficiální potvrzení vašich znalostí kvůli škole, zaměstnavateli či nové práci
• víte, že se získaným certifikátem dostanete přidáno
• víte, že se díky certifikátu vyhnete přijímačkám či jakékoli jiné zkoušce
• chcete se hecnout a dokázat si, že na to máte
• chcete dokázat svému okolí, že na to máte
• …

Opravdu vám v tomto článku nechci říkat, že se k nejbližšímu možnému termínu musíte přihlásit na nejbližší institut a skládat zkoušku libovolné úrovně. Naopak – ráda bych vám vnesla do tohoto tématu mé vhledy a nějakou strukturu.

DRUHY ZKOUŠEK/INSTITUCÍ

1. Nejrozšířenějším a pravděpodobně i mezinárodně nejuznávanějším institutem s certifikací je GOETHE INSTITUT. Znají ho po celém světě a nikomu nemusíte vysvětlovat, o koho (či jakou zkoušku) se jedná.
2. Hlavně v Rakousku je velmi rozšířen a oblíben institut zaštiťující zkoušky ÖSD. V jejich testech však najdete spoustu rakouské slovní zásoby (a někdy i odlišné gramatiky), proto pokud jste se zatím učili jen typickou spisovnou němčinu (Hochdeutsch), ať už v ČR nebo Německu, může být pro vás obsah této zkoušky na začátku trochu matoucí. Pokud ale plánujete pracovat v Rakousku, určitě bych upřednostnila tuto zkoušku před Goethe.
3. V Německu hodně frčí zkoušky TELC. Mají tu daleko více partnerských zkoušejících škol, zato ale tyto certifikáty v ČR většinou nikdo nezná a vy tudíž nejdříve musíte vysvětlovat, o jaký institut se jedná.

(samozřejmě tu pak máme další instituty a zkoušky jako např. WiDaf, TestDaF, zkoušky některých německých univerzit či českých jazykových škol nebo taky Státní zkoušku z německého jazyka. Pro účely tohoto článku ale zůstanu u třech výše zmíněných.)

Všechny tři zmíněné instituty nabízí zkoušky na úrovních A1 – C2, přičemž obecně platí

• A1 – A2 – začátečnická znalost
• B1 – B2 – mírně a středně pokročilá znalost
• C1 – C2 – pokročilá, odborná znalost

Každý z institutů nabízí malinko jiný druh zkoušek. ÖSD a Goethe je dělí na zkoušky pro mladistvé, dospělé a děti, TELC naopak nabízí např. i zkoušky profesně orientované či lékařskou zkoušku Medizin Fachsprachprüfung. Stačí se na dané odkazy výše prokliknout a uvidíte sami ;)

KTERÁ ZKOUŠKA JE DOSTAČUJÍCÍ?

Na tuto otázku bohužel nedokážu plošně odpovědět. Na manuální práce v Německu vám stačí B1 (na některé dokonce i menší znalost), na práce kancelářské minimálně úroveň B2. Záleží, v jakém oboru a na jaké pozici chcete němčinu využít.

OPRAVDU MUSÍM MÍT NĚJAKÝ PAPÍR?

V této otázce si bohužel nepřipadám dostatečně objektivní, protože nejsem zastáncem toho, že na každou svou aktivitu musím mít nějaký papír (rozuměj certifikát), který mi oficiálně potvrzuje, že na to mám. Proč?

Jak jste asi četli v tomto článku (opravdu doporučuji přečíst), najdete aktuálně na jazykovém trhu spoustu lektorů, kteří na své znalosti mají sice nějaký ten oficiální papír, ale aktivní znalost cizího jazyka této úrovni bohužel vůbec neodpovídá. V nejhorších případech odpovídá dokonce úrovni o 2 stupně níže (ano, už jsem hovořila se slečnou, která měla sice C1 papír, ale aktivně ovládala němčinu na úrovni B1).

Ptáte se, čím je to dané?

datem složení zkoušky

Je vlastně úplně logické, že pokud jste v roce 2014 složili nějakou jazykovou zkoušku, poté se ale němčině věnovali jen tak okrajově, jazykové znalosti začnou upadat. Můžete si to představit stejně jako se sportem. Trénujete, trénujete, zlepšují se vám výsledky, zformujete postavu a zhubnete, zaběhnete maraton a pak si dáte rok pauzu, kdy o sportu nechcete ani slyšet, příp. se jen díváte v televizi na biatlon. Co se stane? Zhorší se vám fyzička, svaly se vám rozblemcnou, začnete se zadýchávat a dokonce i přiberete. S cizím jazykem je to stejné – pokud ho neudržujete na určité úrovni, vaše znalosti začnou upadat.

dal/a jsem to o fous

Všechny zmíněné jazykové zkoušky sestávají z následujících částí:

• poslech
• čtení, porozumění textu
• písemná část
• mluvení

První dvě zmíněné části můžete s hooodně velkým štěstím natipovat správně, i když se na danou jazykovou úroveň třeba ještě necítíte. U psaní a mluvení vaše chyby však opravdu neschováte. Tam jdou totiž pořádně vidět a slyšet. Víte ale, co se občas děje? Když zkoušející vidí, že jste hodně nervózní nebo že jsou vaše znalosti tak nějak na hranici, dokáže přimhouřit očko a nějaký ten záchranný půlbodíček ve vašem textu či ústních dovednostech najít. A vy zkouškou úspěšně projdete. Sice  s odřenýma ušima, ale dostanete ten vytoužený papír, který vás profesně posune dál. Neříkám, že se to děje pravidelně, ale občas se to stává (samozřejmě pokud vůbec nemáte páru, ani tento půlbod vás nespasí ;) )

Pro studenta je to tedy sice výhra, bohužel už ale nikdo nedomýšlí následky, jako např:

• když mám jako vyučující v B2 kurzu studenta, který prošel B1 zkouškou o fous a nachází se tedy spíše na úrovni A2, bude bohužel zdržovat všechny ostatní.
• když jako šéf vidím, že má můj zaměstnanec certifikát na znalosti němčiny na úrovni B2 (i když tento zaměstnanec třeba prošel zkouškou jen díky štěstí a darovanému půlbodu), dám mu složitější úkoly, které dle této úrovně musí zvládnout. Když ale skutečná znalost zaměstnance této úrovni neodpovídá, bude se při plnění úkolu jen zbytečně trápit.

PŘÍNOS JAZYKOVÝCH ZKOUŠEK

Aby to ale nevyznělo tak, že jsou všechny jazykové certifikáty úplně zbytečné, musím vám sdělit i jeden obrovský přínos těchto zkoušek.

Všechny tyto zkoušky jsou drahé a musíte za ně zaplatit! Co to ale znamená pro vás?

Nikdo nechce vyhodit peníze z okna a zkusit si danou zkoušku jen tak nanečisto. Když už za zkoušku zaplatíte nemalé peníze, chcete si být jistí, že ji složíte.

A to bývá právě skvělým zdrojem motivace, který vás požene kupředu, ani nebudete vědět jak ;)

Když se totiž už k takové zkoušce přihlásíte, máte jasný termín, dokdy se co potřebujete naučit. A právě tento termín spouští ve spoustě klientů a studentů obrovský pohon a motor, který vám nedovolí povolit a vyprdnout se na to.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ RADA

Na internetu najdete množství zkušebních testů, které můžete při přípravě na danou zkoušku využít. Jak už jsem psala výše, s trochou štěstí můžete poslech a čtení natipovat na dostatečný počet bodů. Kámenem úrazu ale bývá psaní.

Co to znamená? Spousta lidí se přihlásí ke zkoušce a myslí si, že „tam přece něco napíšou a řeknou, ne?“. V některých případech je z mé zkušenosti toto přesvědčení mylné. Někteří studenti se domnívají, že když trochu rozumí, dají si hned zkoušku na úrovni B2. Vždyť proč by taky ne, že? Zároveň tito studenti ale vůbec neví, co je na úrovni B2 třeba ovládat a že se v tomto případě už jedná o velmi solidní znalosti, často i složitých gramatických jevů či pokročilé slovní zásoby.

Pokud tedy víte, že v dohledné době chcete zkoušku skládat, doporučuji navštívit jazykový kurz nebo mít hodiny se zkušeným lektorem, který vás na zkoušku, její zákonitosti a pasti cíleně připraví. Tito lektoři tyto zkoušky totiž sami skládali a z přípravy ostatních na daný certifikát už přesně vědí, co se ve zkouškách opakuje a na co byste si tedy rozhodně měli dát pozor. Zároveň vám budou skvělou zpětnou vazbu při vašem písemném projevu, opraví a poradí, co vylepšit, příp. dokonce pro sichr doporučí raději termín zkoušky o půl roku posunout.

Která zkouška a na které jazykové úrovni je pro vás ta pravá, vám opravdu neřeknu. Na to bych potřebovala slyšet, jak mluvíte a vidět, jaké texty produkujete. Pokud se ale pro jednu z jazykových zkoušek rozhodnete a budete potřebovat průvodce a zpětnou vazbu, velmi ráda vám pomůžu. Napište mi, jsem tu pro vás :)