Jestli se zrovna učíte nějaký cizí jazyk nebo jste žili třeba delší dobu v zahraničí, asi moc dobře znáte situaci, kdy se vám skoro až rozpoltí MOZEK, PŘEMÝŠLENÍ A OSOBNOST v důsledku každodenního používání dvou a(nebo) více jazyků.

Dlouhodobý pobyt v zahraničí vlastně ani netřeba, stačí PRAVIDELNÝ KONTAKT S CIZÍM JAZYKEM. Poznáváte se v následující situaci: jste fanouškem nějakého seriálu, který pravidelně sledujete v angličtině. České titulky vám běží na pozadí jen jako doplněk. A po několika dílech vám přijde naprosto normální používat jména seriálových postav či měst v angličtině, i když existuje i jejich (často velmi vydařený) překlad. Jestli sledujete třeba Hru o trůny, tak určitě znáte postavu Jona Snow…? Nebo je to pro vás Jon Sníh? Jak vyslovujete Leonarda z Big Bang Theory? Anglicky nebo hezky česky?

Kolik jiných anglicismů nebo germanismů každý den používáte? Stačí se zamyslet…

MLUVÍM JAK ANALFABET, PARDON!

Velmi často se mi po mém příjezdu do Čech stává, že mi najednou CHYBÍ SLOVA. Když se potkám s někým, kdo mluví německy, nemám problém mluvit čojč (spojení česky a Deutsch) a patlat do české věty německá slovíčka nebo jako bonus komolit německá slova a české koncovky.

Občas se dokonce zarazím, když slyším sebe sama vypouštět věty jako: teď si bastlim webovky nebo chtějí k tomu Antragu hromadu příloh. Minulý týden jsem dokonce sama sebe slyšela říct Bylo to fakt kacke. Zkrátka lehká JAZYKOVÁ DEFORMACE způsobená převahou jiného jazyka než mateřského.

Problém samozřejmě přichází až s příchodem nezasvěcených. Alias osob, pro které je němčina španělskou vesnicí. To už se mi mozkové závity roztáčí na MAXIMUM, neboť vím, že slátaninám českých a německých slov by můj komunikační protějšek nerozuměl. A tak se snažím zase si rozpomenout na bohatou češtinu. Respektive vůbec na JEDNOTLIVÁ ČESKÁ SLOVA.

Něco podobného se mimochodem velmi často děje studentům, kteří přijedou ze studijního pobytu v cizí zemi. Věřte, že průpovídky typu „Prosim tě, nedělej, že už neumíš česky!“ jsou opravdu mimo mísu a velmi často přichází právě od lidí, kteří nikdy žádný cizí jazyk dobře neovládali.

Však si zkuste vypnout na pár měsíců jakýkoli kontakt s mateřským jazykem a hned uvidíte, jak je možné PŘENASTAVIT VLASTNÍ MOZEK NA JINÝ JAZYK!

Občas bývám taky upozorňována na to, že můj HLAS v němčině zní naprosto jinak než v češtině. A aby taky ne!

Když už se ponoříte do cizího jazyka, tak je jasné, že dokážete přejmout i melodii nebo správnou fonetiku daného jazyka včetně všech jevů, které se v mateřštině nevyskytují (např. německé ü nebo ö).

Jestli tedy pořád mluvíte s přízvukem, tak očividně děláte něco špatně. Chcete vědět co? Mrkněte na tento článek nebo mi napište! Ráda vám s tím pomůžu!

PŘEKLAD? COŽE?

Daleko náročnější disciplínou bývá většinou překlad odborných názvů nejrůznějších institucí či organizací. Když pracuji jen s německými názvy a najednou mám určité názvy zmínit v češtině, jsem v úzkých. Tady POMŮŽE vždy jen STREJDA GOOGLE nebo TETA WIKI. Vy byste věděli, jak se řekně Bayrischer Gärtnerei-Verband správně česky? Zahrádkářský spolek? Zahradnický? Nebo to vůbec není spolek, ale svaz? Jaký je správný ekvivalent, který vystihuje stejnou nebo podobnou instituci v obou zemích? Ha?

Jakoby najednou existovaly DVA (JAZYKOVÉ) SVĚTY. Svět, ze kterého přejímáte slovo v originále a dokážete si pod ním něco konkrétního představit a svět, kde jen překládáte. Překládáte a nevíte, jestli něco podobného funguje i na druhé straně.

INTUITIVNÍ POUŽÍVÁNÍ JAZYKA

Sama na sobě zkoumám mou JAZYKOVOU ROZPOLCENOST a její jednotlivé fáze už pár let.

• Většinou celý vývoj začne fází, kdy si při mluvení už nemusíte každé jednotlivé slovíčko překládat, ale začnete automaticky a INTUITIVNĚ SKLÁDAT SLOVA DO VĚT tak, že konverzace hezky plyne.
• Další stupeň bývá komunikace s rodilými mluvčími, při které si nemusíte rozmýšlet co a jak chcete říct, ale dokážete HNED ZAČÍT MLUVIT. Zhruba v této fázi jsem začala taky příležitostně přemýšlet v němčině.
• Nejpozději v této fázi jste dokonce schopní asimilovat se do jazykového prostředí natolik, že začnete POUŽÍVAT HOVOROVÝ JAZYK nebo dialekt.
• A pravděpodobně v této fázi už máte v hlavě guláš, který značí rozpolcení osobnosti do dvou kultur a dvou jazyků.

Může to být trochu frustrující. Já si občas připadám, že stojím neukotveně někde mezi. Snění v němčině, zato ČEŠTINA NA POMEZÍ ÚPADKU a neschopnost komunikovat srozumitelně česky. Pak si ale uvědomím, jak je to SUPER, že se i v dospělosti do mozku POŘÁD VLEZOU NOVÁ A NOVÁ (nejen) německá SLOVÍČKA, která tam dokonce i zůstávají.

Tajně doufám, že napořád.