Radosti a strasti roku 2019

Po dvou letech mám neuvěřitelné nutkání zhodnotit můj rok a pracovní činnosti s ním spojené a vypsat se tak z mých smíšených pocitů. Za letošek se toho totiž stalo fakt hodně. Ptáte se co?

PŘESTALA JSEM UČIT V KURZECH

Po třech letech jsem shodou šťastných i méně šťastných okolností (ne, opravdu mě v těch kurzech nikdo neobtěžoval ani mě za nic nevyhodili) přestala učit v kurzech pro cizince. Jestli nevíte, o co jde, psala jsem o nich tady >>. Na začátku se to jevilo jako obrovská úleva, potom lehčí skepse, ale nakonec mělo být vše tak, jak má a mně se konečně uvolnily kapacity na tvoření mého prvního online kurzu. Nebudu vám nalhávat, že mi výuka skupin a skupinová dynamika nechybí, k tomu se ale ještě dostanu…

TIŠTĚNÁ CVIČEBNICE

Když jsem v roce 2018 konečně dokončila a zveřejnila mou cvičebnici pro začátečníky, měla jsem zasypanou schránku maily typu „já si to ale nemám kde vytisknout. Nebudete to nechávat tisknout?“ A tak jsem nechala. Práce navíc se vyplatila a mě o to víc těší, že si cvičebnice aktuálně žije svým vlastním životem a ke mně se dostávají jen milé zpětné vazby. Jestli si i vy chcete pořídit svůj výtisk, čeká na vás na této stránce >>

COPYRIGHT? ANI NÁHODOU?

To, že jsem na stránkách ostatních lektorů a koučů pravidelně nacházela střípky mých textů či zkopírované struktury článků jsem dlouhou dobu velkoryse přehlížela. Situace se ovšem vyhrotila letos na jaře, kdy jsem na stránkách několika „kolegů“ našla zkopírované mé vlastní texty (často bez změny jediného slova) či kompletně překopírovanou strukturu mých vlastních stránek.
Ano, já sama se velmi ráda podívám, co vymysleli mí kolegové, o čem napsali nový článek nebo natočili nové video. Vědět, na čem a jak pracují ostatní a neuzavírat se jen do své vlastní bubliny je pro mě vlastně skvělá forma inspirace! Co už mi ale tak inspirativní nepřijde je fakt, že nás náš vysokoškolský systém očividně nenaučil spolupracovat a už vůbec ne citovat. Učitelé, kteří vydávají cizí texty za vlastní, by se podle mě nějakým titulem a praxí vůbec chlubit neměli.

Já vím, asi bych si měla výsknout, radovat se z toho, že mě spousta lidí kopíruje a říkat si, že je to vlastně známka toho, že dělám svou práci dobře. Mě to ale několikrát do roka tak akorát vytočilo doběla.
Takže milí kolegové kopírovači, moc mě těší, že čtete další z mých článků a že jsem pro vás takovou inspirací. Jde vidět, že techniku ctrl+c, ctrl+v ovládáte opravdu bravurně.  Vím, že vymyslet v dnešní době něco nového je prakticky nemožné, protože tu už všechno bylo a je. Buďte ale prosím tak laskaví a profesionální a publikujte obsah s vaší vlastní energií, osobností a nápady. Už teď vám moc děkuji!

NEJMILOVANĚJŠÍ DEUTSCHE WELLE

Deutsche Welle patří mezi němčinářskou profláklou klasiku s širokým spektrem textů, videí i nahrávek pro všechny úrovně. Ve výuce z této stránky pravidelně čerpám a obdivuju celý DW tým za rozmanitost témat a jejich zpracování. O to víc mě potěšilo, že jsem se letos mohla stát aspoň pidistřípkem tohoto obřího kolosu. Mrkněte sem >>

FACKA OD FACEBOOKU

Mít veřejnou stránku na facebooku je fakt hooodně zajímavá zkušenost.
Nabalují se na vás totiž kromě skvělých, úžasných a inspirujících lidí i takoví, kteří

• sráží vaši práci a tvrdí, že byste to měli zabalit, protože fakt nemáte páru (i když mají každý z vašich jazykových kvízů špatně)
• vám dávají nevyžádané rady (i když o vaší práci vůbec nemají tušení)
• potřebují jazykovou radu teď hned a samozřejmě zdarma (podrobněji o tomto bodu níže)
• hejtují cokoli, kdykoli a hlavně kohokoli (i jiné a konstruktivní názory jiných sledujících)
• vás zvou na rande nebo posílají oplzlé zprávy (když neodpovíte, přijde urážlivá odpověď)
• říkají vám, že nějaké spojení máte blbě, protože u nich v regionu se to říká výhradně tak a tak (a už je nenapadne, že u nás v regionu se to říká třeba jinak a o 300km dál se používá něco úplně jiného)

Co vám budu povídat, má facebooková stránka mi letos dala asi největší lekci ze všech. Dokonce tak velkou, že jsem několikrát vážně zvažovala, že ji kompletně zruším.

Já vím, asi bych s něčím takovým měla počítat, když už teda píšu veřejně. Narovinu ale přiznávám, že mě takové komentáře stojí docela dost energie. Nejsou to ale bohužel jen komentáře. Je to i množství soukromých facebookových zpráv, ze kterých mám často pocit, že se z facebookové komunikace jaksi vytratila elementární slušnost.

KAM AŽ TO NECHÁM ZAJÍT?

Bod, který úzce souvisí s tím předchozím. Myslím, že lékaři a právníci bojují s něčím podobným: DOTAZY NA OBLASTI, VE KTERÝCH SE NEVYZNAJÍ NEBO NEJSOU V JEJICH KOMPETENCI.

Já úplně chápu, že si mnozí mí čtenáři a sledovatelé s němčinou někdy neví rady a potřebují někoho, kdo jim s tím pomůže.

V průběhu roku jsem tak dostala

• maturitní vysvědčení
• dokumenty k důchodovému nebo zdravotnímu pojištění
• líbesbrífy expartnerům
• úkoly od lenivých školáků či studentů atd atd.

(často doplněno o „Můžete mi to přeložit? Úplně stačí ty dvě strany. Potřebuju to ale nejlíp teď hned, už včera bylo pozdě“. Prostě trochu psycho…)

Kromě překladatelských otázek jsem letos dostala i hrooomadu otázek učitelských.

Ještě loni bych se pro každého zájemce o němčinu snad rozkrájela. Naučit německy každého, kdo projeví byť jen sebemenší zájem – jo, to byl můj sen! Odpovědět na každou příchozí otázku na facebooku, vysvětlit to a tamto, poslat to a ono, jedno, jakým stylem to pisatel požaduje. V průběhu roku jsem si ale uvědomila onen propastný rozdíl mezi komunikací přes e-mail a komunikací přes FB. Zatímco ti, co mi posílají e-mail, komunikují vždy věcně, slušně a v přátelském tónu (díky bohu za to), někteří na FB posílají zásadně zprávy typu: „potřebuju vysvětlit to a ono. Zítra mám termín XY.“ A procento takových zpráv je na FB bohužel opravdu vysoké.

Vím, že dnešní doba přímo svádí k rychlé komunikaci, kdy všechno musí být teď hned nebo co možná nejrychleji. Myslím ale, že nikoho nic nestojí napsat před své sdělení dvě krátká slůvka DOBRÝ DEN a na konec zprávy přidat ještě kouzelné DĚKUJI (případně se i zdvořile podepsat u profilů jako Ber Uška, Pepa Pepík apod).

Ano, pisatelů, kteří něco takového vůbec nerespektují, je v konečném součtu pořád méně než polovina (a moc dobře vím, že bych se měla spíše soustředit na tu hromadu pozitivních zpráv, které mi chodí), bohužel ale už i tento zlomek kompletně překopal můj vztah k facebookovým zprávám. Zatímco přes e-mail odpovídám opravdu každému (a mám tam svůj systém), před FB zprávami jsem si v průběhu roku vytvořila můj malý ochranný štít.

Pokud jste mi tedy v druhé půlce roku psali přes FB a já vám neodpověděla, neberte si to prosím osobně. Buď

• jste mi napsali zprávu typu „hej počkej, přelož/vysvětli mi to a ono“

nebo

• jsem na vaši zprávu prostě už neměla kapacitu a snažila se chránit mé fyzické i psychické zdraví, protože jsem došla do bodu, že opravdu není v mých silách pomoct všem (od toho tu máme individuální skype výuku nebo můj online kurz). V tomto případě se moc moc omlouvám a příště mi prosím napište e-mail. Ten mi nezapadne a určitě odpovím ;)

Aby to ale celé nevyznělo tak negativně, mám svoji facebookovou komunitu opravdu ráda a fakt nehodlám přestat vás motivovat k tomu, abyste se v němčině neustále posouvali dál. To se opravdu nemusíte bát ;) Nadále se budu snažit tvořit kolem sebe komunitu, která se vzájemně podporuje, inspiruje a obohacuje.

V průběhu roku mě díky mé FB stránce moc potěšili:

• skvěle motivovaná a akční skupinka k mému online kurzu
• spousta zpráv od maminek na mateřské, že jim pomáhám zůstat s němčinou aspoň v pasivním kontaktu. Mimochodem, maminky, určitě mrkněte na tento příspěvek >>
• zprávy s upozorněním na obsahové nesrovnalosti či mé vlastní překlepy, konstruktivní zpětná vazba
• komentáře, ve kterých si vzájemně předáváte tipy a triky, jak si zapamatovat určité slovíčko či gramatiku
• zájemci o výuku, kteří mě našli přes FB a jejich zprávy „proč jsem Vaši stránku neobjevil/a dřív?“

Za takové momenty patří facebooku můj velký dík :)

PÁR NOVÝCH STUDENTŮ A NEUTUCHAJÍCÍ VDĚČNOST

K tomuto bodu mi vlastně úplně chybí slova. Nevím, kterou kouzelnou ingredienci do mých lekcí přidávám, ale když někoho začnu učit, trvá naše spolupráce průměrně cca rok a půl (což je mimochodem i důvod, proč jen zřídka přijímám nové studenty). Samozřejmě učím i daleko větší stálice, rok a půl je ale průměrná doba společných lekcí.

V jednom z mých starších příspěvků jsem přirovnávala výuku přes skype k prvnímu rande či vztahu:

Po některých hodinách mi fakt chybí slov a já si jen říkám: jéééé! Anebo taky: to byla tak super hodina! Sama nevím, jak to dělám, ale přijde mi úžasný, jak se mi mí studenti dokážou otevřít a pozvat mě skrz jejich veselé, smutné, každodenní i neobyčejné historky a vyprávění do jejich života. Neuvěřitelně si vážím jejich sdílení a nejrůznějších (často i velmi osobních) příběhů, které mi vypráví. Jsou to pro mě nesmírně cenné vztahy, za které jsem fakt moc vděčná. A vzhledem k tomu, jak často slýchám „to už je konec?“ nebo „to dneska strašně uteklo“ myslím, že je to se mnou baví taky ;)

To, že hodiny probíhají v němčině a mí studenti si na základě povídaní rozvazují jazyk, učí se nová slovíčka a gramatické struktury už mi za ty roky přijde naprosto automatické a přirozené, proto tuto jazykovou část tentokráte nemám potřebu více rozvíjet. Třeba v nějakém jiném článku ;)

SPOLUPRÁCE S ÚŽASNÝMI LEKTORY A KOLEGY

Jak jsem se i letos mohla několikrát přesvědčit, opravdu platí tento vzorec:

Hledám jehlu v kupce sena nebo si mě najde ona sama? Otevřeně příznávám, že jsem po mých negativních zkušenostech s hledáním vhodných lektorů (mimochodem tady si o tom můžete přečíst celý článek >>) trochu rezignovala, obrátila se na nějakou „vyšší moc“ (já vím, zní to trochu ezo)  či důvěru běhu života a začala věřit, že se ti správní lektoři objeví ve správný čas. Ano, bylo tomu tak.

Jsem moc ráda, že spolupracuju s lektory, se kterými jsme na jedné vlně a já na jejich práci dostávám skvělou zpětnou vazbu.

• Pokud tedy máte zájem o hodiny němčiny s jedním z mých úžásňáků, určitě se mi ozvěte!
• A pokud učíte, máte zájem o spolupráci a myslíte, že byste mezi naše úžasňáky zapadl/a, ozvěte se mi taky ;)

A taky jsem neuvěřitelně vděčná, že se přátelství navázaná v online světě překlápí do světa offline. Obzvláště si cením pracovního i osobního propojení s Ájou z Businessněmčiny nebo se Zuzkou, kterou najdete na Kouzlo němčiny. O obou ale v příštím roce ještě uslyšíte ;)

CO VÁS/NÁS ČEKÁ PŘÍŠTÍ ROK?

Já mám cílů hned několik.

• Zaprvé trochu „zapracovat“ na mém work-life-balance, delegovat některé činnosti a kompletně odstřihávat vycucávače a pisatele typu „hej počkej“, abych se zase dostala do fáze, kdy jsem LEKTORKOU a ne administrativní silou a přítelem na telefonu dnem i nocí těm, kteří to nedokáží ocenit
• Pak bych si strašně ráda začala trochu víc tykat s instagramem. Nápadů mám hromadu, ale nějak mi tam chybí ten přímý pozitivní kontakt s váma, který mám na FB po sdílení každého příspěvku. Možná by mě nakoplo, kdybyste mi na instagramu dali vědět, že jste tam se mnou a že tudíž stojíte o mé příspěvky a stories ;) Můj profil najdete tady >>

• Na jaře určitě otevřu druhý běh mého online kurzu GRAMATIKA PRO MÍRNĚ POKROČILÉ. Na začátku jsem nevěděla, jaké to bude, zpětné vazby na kurz mě ale přesvědčily, že ho musím otevřít znovu. Tak se těšte!
• Hned v lednu organizuju 1.online jazykovou konferenci pro samouky a učitele němčiny, na které najdete skvělé příspěvky lektorů, učitelů a dalších jazykových nadšenců. Bude zdarma, bude to velký a byla by škoda, kdybyste to propásli. Sledujte tedy prosím mou FB stránku!
• A vzhledem k tomu, že mi ta skupinová dynamika a výuka skupin trochu chybí, dáme si v létě konečně můj DEUTSCH CAMP! Koncem léta jsem na FB hledala vhodnou lokalitu na uspořádání živého jazykového kempu pro dospělé, nebyla ale ta správná konstelace hvězd (rozumějte přišla hromada jiné práce a povinností), proto jsem se rozhodla nechat si tuto bombastickou akci raději za příští léto, abych to nemusela šít horkou jehlou, jak by tomu bylo bývalo letos na podzim. Dám vám ale zavčas vědět, nebojte ;)

• V průběhu roku se mi taky ozvalo několik vyučujících, jestli nemám v plánu udělat nějaký metodický seminář pro učitele. Vzhledem k tomu, že jich ale nebylo tolik, aby mě to donutilo začít něco plánovat, nechávám tuto možnost raději otevřenou. Pokud byste tedy jakožto lektor/učitel měli o něco podobného zájem, dejte mi prosím vědět. V tomto bych opravdu potřebovala trochu nakopnout ;)

Ano, pravděpodobně to bude docela turbulentní rok plný změn a jsem už teď moc zvědavá, čím mě zase překvapí ;)

Milý roku 2019, byl jsi přelomový, bohatý na zážitky i zkušenosti, ukázal jsi mi spoustu skvělých i nedobrých cest, nadělil několik cenných lekcí, ale teď je už opravdu čas se rozloučit. S díky a vděčností Míša