Je lepší lektor s titulem nebo bez? Odpověď vás překvapí!

Před nějakou dobou jsem dostala e-mail, který mi na několik dní pořádně nadzvednul mandle. Zabrnkal totiž na strunu vzdělání a vzdělávání, nejen mého.

Ptáte se, co byl spouštěč mých emocí?

Paní učitelka s tituly Mgr. Bc. Dis. (a minimem zkušeností ze zahraničí), která se cítila dotčena, že jsem ji v e-mailu oslovila křestním jménem (tak, jako oslovuji každého, kdo mi napíše) a ptala se mě, jestli vůbec mám němčinu vystudovanou „při těch všech obstrukcích, co požaduju od lektorů“.

Tak tedy hlásím, že mám. Ale zároveň dodávám, že pro mě tituly nehrají roli.

Celá komunikace s paní učitelkou se mi rozležela v hlavě a donutila zapřemýšlet nad systémem českého vzdělávání, především vysokoškolského vzdělání v oblasti cizích jazyků.

Český jazykový trh se od začátku korony v mnohém proměnil. V některých věcech ale zůstává stejný jako před 20 lety.

Cílem tohoto článku není ukazovat na konkrétní lektory, kteří něco dělají dobře / špatně.

Záměrem tohoto článku je:

  • rozšířit vám obzory
  • zkusit se na některé věci podívat z jiné perspektivy
  • podívat se za oponu práce jazykových lektorů a především jejich znalostí
  • ukázat vám, že není všechno zlato, co se třpytí aneb co se může skrývat za univerzitním titulem

JAK TO VYPADÁ NA PEDAGOGICKÝCH FAKULTÁCH

Svou alma mater jsem opustila v roce 2013 s titulem Mgr. Bakalářský titul si odnáším z pedagogické fakulty, magisterský titul z fakulty filozofické.

Když se nás v prvním ročníku na „pedáku“ ptali, kdo z nás chce jít po škole učit, zvedla se vždy jen zanedbatelná menšina rukou. I já jsem celé studium nevěřila tomu, že bych jednoho dne mohla učit na plný úvazek. Mimochodem rozpovídala jsem se o tom v podcastu Vyleť z hnízda, tak se klidně zaposlouchejte ;)

Kdo přeci v Česku chodí na pedák, aby mohl opravdu jednou učit, že?

Donutit studenty jazyků na pedáku vyjet na semestr do zahraničí musel být pro vyučující až nadlidský výkon. Někteří této možnosti totiž za celou dobu studia vůbec nevyužili, protože přeci přítel/rodina/pes atd.

Já této příležitosti využila hned 3x. Při druhém a třetím pobytu mě to stálo neuvěřitelné množství času a energie, protože jsem si pobyty u našich německy mluvících sousedů musela s univerzitou v zahraničí sama vyjednat. Více v podcastu >>

Jazykově to však byly právě ony pobyty v zahraničí, které vystřelily mé znalosti vždy o úroveň výš.

Když si to tedy srovnáme:

  • ano, mám magisterský titul
  • úplně stejný magisterský titul z daného oboru může mít někdo, kdo v zahraničí nikdy nežil a tedy nepřišel do styku s hovorovou němčinou a cizím jazykem v praxi

Jde to však na první pohled vidět? Ne.

Svůj titul však nikde neuvádím. Hned po studiu jsem vycestovala do Německa, kde jsem zůstala několik let. Myslíte, že někoho můj titul někdy zajímal? Ne.

Myslíte, že mě v Německu někdo někdy oslovil titulem? Ne.

Myslíte, že je třeba uvádět titul do oficiálních německých dokumentů? Ne.

V Německu se totiž na tituly nehraje. Ani na magisterské, ani na žádné jiné. Jestli máte vysokoškolské vzdělání, je to super! Ale aby vás tu někdo tituloval „paní magistro“ či podobně? Na to fakt zapomeňte!

Daleko raději než na vysokoškolský titul se dívám na cesty a způsoby, které k němu vedly.

Někteří dosáhli titulu Bc. a hrdě si ho píšou úplně všude. Na vizitky, na patičky mailu, do formálních lejster, zkrátka hlavně aby bylo vidět, že přece mají nějaký titul.

Bc. titul si z českých univerzit odnáší drtivá většina studentů.

Někteří ho mají vydřený až na kost, někteří se zkrátka po bakalářském studiu rozhodli, že na univerzitní půdě pokračovat nechtějí a upřednostní školu života či vzdělání v jiných institucích či organizacích.

Dobrovolně přiznávám, že se pozastavím nad každým jménem s hrdým Bc. na jeho začátku. Učím se ale nesoudit, pokud neznám celý příběh. Pokud je to pro někoho celoživotní meta a hrdost na svůj výkon, ať se tím klidně prezentuje, kde může, dokud nenapadá ostatní.

Cesty k dosažení titulu jsou totiž různé.

Když si to srovnáme:

  • Bc./Mgr. titul můžeme dosáhnout při opakování každé druhé zkoušky, kdy celé studium prolezeme doslova s odřenýma ušima
  • Bc./Mgr. titul můžeme dosáhnout i s naprostou lehkostí, protože studujeme něco, co nás neuvěřitelně baví a chceme v tom být lepší a lepší

Jde to z titulu na první pohled vidět? Ne.

JAZYKOVÁ ÚROVEŇ PO VYSOKÉ ŠKOLE

Nedá mi to a musím se vyjádřit i ke klesající úrovni a jazykové vybavenosti absolventů vysokých škol. Nevím, jak je to s angličtinou, ale němčináři často opouštějí pedagogické fakulty s těžce vydřenou úrovní B2, tzn. středně pokročilá znalost.

Což o to, pro začátečníky na základní škole to určitě stačí. Ale dovést studenty k maturitě s vlastní úrovní B2? To už začíná hodně skřípat.

Za titulem totiž opravdu nejde vidět počet odšprechtěných hodin, počet přečtených knih v originále ani počet měsíců či let strávených v dané zemi.

Vysokoškolský titul jsou v tomto případě jen nic neříkající písmena.

Pro srovnání:

  • za titulem Mgr. se může schovávat vydřená úroveň B2
  • za titulem Mgr. se taky může schovávat úroveň C2, kterou si student osvojil mimo vzdělávací program dané univerzity

Jde to na první pohled vidět? Bohužel opět ne.

Pro spoustu studentů cizích jazyků je mezinárodní zkouška na úrovni B2 nezdolatelným milníkem, zatímco jiní ji pokoří v prvních semestrech. Můj názor na jazykové zkoušky jste pravděpodobně už četli. A pokud ne, mrkněte sem >>

Po ukončení vysoké školy nás však čeká tvrdý střet s realitou, kdy musíme naskočit do praxe a začít využívat teoretické znalosti v praxi. Někteří až v tomto bodě zjistí, že chtějí nakonec dělat něco úplně jiného (což je mimochodem i důvod, proč drtivá většina studentů pedagogických fakult v tento moment odchází do firem či korporátů a ne do státního školství).

UČÍM UŽ 20 LET

Pokud ale přeci jen absolvent vysoké školy zůstane u výuky, zůstává otázkou, kterou metodiku zvolí a jak dlouho u ní zůstane.

nemcina zdarma

Když navazuji spolupráci s ostatními lektory, skoro vždy dostanu zprávu, ve které stojí „učím x let“.

Slůvko v této formulaci nesmí chybět. Někteří píšou, že učí 2 roky, jiní učí 10 let a další učí 20 let. Jako bychom slovíčkem formulovali, že konečně máme hromadu zkušeností, které můžeme předávat.

Je tomu ale opravdu tak?

Z mé zkušenosti nikoli. 20 let příležitostných douček nemusí znamenat, že lektor umí předávat jazyk dál. 5 let zkušeností s jedním konkrétním typem studentů taky ještě nemusí znamenat, že lektor umí předávat jazyk dál.

Znám to sama na sobě: 7 let v Německu, manžel Němec, ale tlumočit opravdu neumím. Nebaví mě to, nemám na to dostatečnou praxi, proto tuto oblast ráda přenechám profíkům.

Jsem si moc dobře vědoma toho, že nejde jedním článkem či několika činnostmi obsáhnout celý trh jazykových služeb. Máme tady tolik různých faktorů jako:

  • metodiku
  • zájmy, cíle a preference klientů
  • různé cílové skupiny
  • offline / online výuku
  • vlastní jazykové znalosti
  • digitalizaci výuky a výukových prostředků
  • atd atd

Jazykový trh se proměňuje a je jen na nás-lektorech, jak s tím umíme pracovat a jak se dokážeme přizpůsobit.

Někomu pořád vyhovují metody a učebnice používané v minulém století, pro někoho je to však jako drátem do oka.

Srovnání z praxe:

  • někdo, kdo tvrdí, že učí už 20 let, může být mentálně a metodicky stále v době před 20 lety. Tedy nepoužívá moderní technologie, učí z učebnic, které byly moderní před 20 lety
  • někdo, kdo tvrdí, že učí už 20 let, může být naopak mentálně natolik fit, že se neustále vzdělává, vnímá proměnu jazykového trhu a potřeb studentů a je schopen tomu přizpůsobit svou výuku

Jde to vidět z pouhé formulace „20 let zkušeností s výukou“? Ne.

MÉ ZKUŠENOSTI S OSTATNÍMI LEKTORY

Od té doby, co spolupracuji s ostatními lektory, jsem už zažila mnohé. Někdy si říkám, že by to vydalo na celou knihu.

  • Poznala jsem čerstvě vystudované lektory, kteří se představí třemi jednoduchými větami s pěti chybami.
  • Poznala jsem lektory s doktorským titulem z germanistiky, kteří si nevěří, i když by měli.
  • Poznala jsem lektory bez vysokoškolského vzdělání, ale se skvělou němčinou a znalostí reálií.
  • Potkala jsem lektory s 20letou praxí, kteří drtí studenta za každou miniaturní chybičku.
  • Potkala jsem lektory čerstvě po škole, kteří se jen potřebovali zapracovat.

Co lektor, to naprosto jiný přístup a příběh. 

Je naprosto v pořádku, že si každý může najít to své. Není na světě člověk ten, aby se líbil lidem všem. Na poli jazykové výuky to platí jakbysmet.

JE LEPŠÍ LEKTOR S TITULEM NEBO BEZ?

Pokud si tedy (stejně jako já) někdy kladete otázku, jestli je vysokoškolské studium cizích jazyků opravdu nutné k tomu, aby se stal člověk dobrým lektorem, zkusím vám nastínit můj příběh:

po celou dobu studia jsem si myslela, že všechny ty teoretické poučky a jednotlivá gramatická pravidla nikdy nebudu potřebovat. Chtěla jsem mluvit. Mluvením jsem se totiž naučila nejvíc.

nemecky pres skype

Dlouho jsem byla přesvědčená o tom, že mi mé studium vlastně zase tak moc nepřineslo.

Jeho přínosy jsem však objevila až o několik let později.

Ano, byly to právě náročné hodiny morfologie a lexikologie, které mě naučili vnímat němčinu v širších souvislostech.

Díky hodinám fonetiky s úžasnou paní Kovářovou mám skvělou výslovnost bez českého přízvuku. Bez těchto seminářů bych se německou výslovnost musela náročně učit pomocí Youtube videí. Nebo v horším případě vůbec nevěděla, jak na to a mluvila dál jak tatar. Mimochodem taky můžete mít brilantní německou výslovnost, mrkněte sem >>

Mé vysokoškolské studium mi umožnilo 3x vycestovat, studovat na zahraniční univerzitě a osahat si jazyk a jeho užívání v praxi, což je za mě ten největší přínos a je pro mě opravdu obrovskou záhadou, proč ho studenti cizích jazyků nevyužívají.

A abych se přeci jen vyjádřila k „obstrukcím“, které prý vyžaduji od lektorů: nemyslím si, že předávat cizí jazyk je těžká práce. Pro mě osobně je to práce snů a to nejlepší povolání, které jsem si mohla vybrat. Skvělý lektor nepotřebuje mít znalosti na úrovni C2. Nepotřebuje mezinárodní certifikát ani oficiální titul. Nepotřebuje ani umět pracovat s každou digitální aplikací, která se v posledních letech objevila na trhu.

Za klíčové však považuji jeho schopnost komunikace, sebereflexe vlastního jednání, silných a slabých stránek, otevřenou mysl, umění naslouchat a především upřímný zájem o studenta.

A to podle mě žádné obštrukce nejsou.

Pokud čtou tento článek lektoři, kteří mají pocit, že si dělají výuku zbytečně složitou, mohlo být pomoct tohle >>

Na konci tohoto článku jsem tedy jedno velké nevím. Studium je určitě přínosem, netvrdím však, že někdo bez magisterského titulu z pedagogiky či germanistiky nemůže být dobrým lektorem. Nemám nic proti titulům a studiu cizích jazyků, mám však velké výhrady proti titulům založených na teoretických znalostech a minimu praxe.

Někdy jsou totiž nejlepšími lektory ti, kteří nejsou zatíženi všemi složitými gramatickými termíny, které sypou na studenta od začátku do konce hodiny.

Budu moc ráda, když mi do komentářů dáte vědět, jak to vnímáte vy či se podělíte o své vlastní zkušenosti.


EDIT: Několik dnů po uveřejnění tohoto příspěvku na mé FB stránce se kolem článku rozvinula velmi plodná a respektující diskuze. Pokud vás zajímá názor ostatních, mrkněte sem, kde budu samozřejmě velmi ráda, když se podělíte i o vaše osobní zkušenosti a názory ;)

Jsem lektorkou němčiny online a ráda pomůžu zlepšit znalosti němčiny i vám! Mám dostatek zkušeností ze skupinových kurzů v Německu, zároveň ale i odučené tisíce hodin jednotlivců přes Skype. V mých Skype lekcích šitých na míru vašim jazykovým cílům a potřebám vám ukážu, že němčina opravdu není tak složitá, jak jste si dosud mysleli :) Pokud potřebujete popostrčit ve vašich znalostech němčiny, pomůže vám můj jazykový test. Pokud si hledáte práci s němčinou a víte, že budete muset absolvovat pohovor v německém jazyce, rozhodně si stáhněte můj eBook Jak se připravit na pohovor v němčině. Více informací o mně najdete tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů