Německy umím sice výborně, s ostatními jazyky to ale docela pokulhává. Než se dostanu do komunikačního flow v angličtině, musím se nejdřív rozmluvit, což většinou nějakou dobu trvá. Skládám anglickou větu a do toho mi naskakují německá slovíčka a německé gramatické struktury. V takových chvílích cítím respekt ke všem, kteří mluví čtyřmi a více jazyky.
Jedním z takových lidí je i LUCKA GRAMELOVÁ – jazyková mentorka a polyglotka, která se sama naučila 12 jazyků (ne, není to překlep, opravdu 12).
Její Jazykový koutek už nějakou dobu po očku sleduji a vím, že máme na učení jazyka velmi podobné názory. Položila jsem tedy Lucce pár otázek…
Jsou na to různé metody, každý polyglot vysvětluje ten „svůj“ přístup trochu jinak. Někteří polygloti mluví o tom, že je dobré mít v každém jazyce úplně jinou polohu, včetně neverbální komunikace a gest – jakoby se STÁT JINÝM ČLOVĚKEM. Každý jazyk s sebou nese jiný typ chování nebo komunikace. Některé jazyky jsou třeba věcnější, jiné obsahují víc „vaty“, když se ponoříte s každým jazykem do jiného myšlení, hodně to pomáhá.
Já osobně taky vždy zdůrazňuju, že je dobré pilovat výslovnost, každý jazyk má totiž svoji specifickou artikulační bázi a jak tam jednou to nastavení máte správně, už vám tam jiný jazyk nenaskočí. A zcela základní pravidlo je DOSÁHNOUT U KAŽDÉHO STUDOVANÉHO JAZYKA MINIMÁLNĚ B1, spíš B2, tady už se jazyk jakoby usazuje. Nejhorší je rozdělat si pět jazyků na A2, to se vám pak plete všechno se vším.
Nemyslím si, že tolik lidí prožívá podobné pocity. Může to být ale dáno tím, že moje specializace jsou románské jazyky a to je většinou od začátku čistá radost a pro spoustu lidí třeba i splněný sen. Ale pokud to takhle někdo cítí, je to asi hlavně na nás, na lektorech, abychom takového studenta přivedli na jiné myšlenky. Asi nejdůležitější rada je UMĚT SPOJIT CIZÍ JAZYK S NĚČÍM, CO MĚ BAVÍ. Aby byl cizí jazyk prostředkem a ne cílem. Umět si sám nebo s pomocí lektora najít ty svoje vlastní Rammsteiny nebo Luisu a Lotku.
Pokud jde někomu čistě o tu efektivitu, pak asi stále vedou aplikace – Quizlet, Memrise a další. Tyto aplikace propojují několik paměťových kanálů, mají ideální intervaly opakování a hlavně máme je pořád při sobě. Když zůstanete hodinu čekat u lékaře, knihu s sebou vždy nemáte, ale mobil ano.
Tak výhody jsou zřejmé, ty jsme konec konců právě popsali. Největší nevýhodou je asi to, že dnes mnoho lidí používá počítač v práci, sedí u něj celý den a když jim potom doporučím aplikaci, řeknou, že by se jazyk učili raději jinak, s papírem a tužkou.
Nemám konkrétní oblíbenou aplikace právě na němčinu, hodně lidí si chválí Duolingo, i když já sama ho moc nemusím. Ale pro to první seznámení s jazykem formou hry, proč ne?
Najít si velmi dobrý důvod, proč to dělám. Nebo jinak, NAJÍT SI DESET DOBRÝCH DŮVODŮ, PROČ TO DĚLÁM. Z mojí zkušenosti jsou věčnými začátečníky často lidé, kteří mají cizí jazyk tak trochu do počtu, ale vlastně nemají moc kde ho použít. A také bych jim poradila zkusit úplně jinou metodu učení, třeba videa. Ony ty učebnice vlastně u spousty lidí nezafungují.
Nedávno jsem dočetla román Kruso od Lutze Seilera, který se odehrává na ostrově Hiddensee a je to naprostá pecka. Úplně slyšíte, jak tam šumí ty borovice. Ale myslím, že už člověk musí být pokročilejší němčinář. Z filmů mám ráda Klepání na nebeskou bránu a další filmy s Tilem Schweigerem.
Kdo je Lucie Gramelová?
Lucie je jazyková mentorka a autorka jazykových učebnic. Naučila se sama dvanáct jazyků a v kurzu Jak se učit jazyky radí lidem, jak se učit cizí jazyk efektivněji, rychleji a zábavněji. Je autorkou několika jazykových učebnic (Pojďme si povídat řecky, Turečtina hrou, Rumunština pro začátečníky a další). Více o její práci se dovíte na stránkách Jazykový koutek >>