BLACK WEEK 22.–29. 11. 2024 = 40 % na všechny e-booky
Tento příspěvek směřuji především ZAČÁTEČNÍKŮM A MÍRNĚ POKROČILÝM, kteří se pořád ještě plácají v základech. No co, každý jsme si tím prošli. Začátečnická fáze se opravdu nedá obejít ani přeskočit. Věřím ale, že i pokročilí pro sebe najdou nové vhledy ;)
Často se setkávám s tím, že si začátečníci rádi čtou německé texty, poslouchají německá videa nebo písničky a mají tedy pocit, že jednoduchým sdělením bez problémů rozumí (pasivní znalost). Často si i některé věty opakují nebo trénují v duchu. Když mají ale něco říct nahlas, jakoby některé části těla ještě nebyly připraveny – hlavně tedy hlava a pusa.
V tomto článku se s vámi podělím o 6 důvodů, proč byste se rozhodně měli učit nahlas!
Při učení jazyků je dobré zapojit CO NEJVÍCE SMYSLŮ. Asi už jste někdy slyšeli, že si zapamatujeme jen
Chcete si pamatovat slovíčka rychleji? Tak se odpoutejte od vizuálního čtení slovníku nebo rychlého přeříkávání v duchu a začněte se slovíčka učit nahlas! A pokud vám některá složitější slovíčka dělají problémy, klidně si k nim vymyslete i nějakou speciální hlásku, zvuk nebo pohyb.
Jak už jsem psala tady >>, někdo cit pro správnou výslovnost má a někdo zase ne. Jak ale vyslovovat jednotlivé hlásky se dá docela jednoduše naučit. Buď správným odposlechem a nápodobou nebo tak, že mi někdo polopatisticky vysvětlí, jak mám naštelovat pusu a jazyk tak, aby to znělo německy. Tak jako tak je dobré trénovat fonetiku HNED OD ZAČÁTKU. Získáte tak hned od počátku cit pro správnou výslovnost a pro odlišné nebo v češtině vůbec neexistující hlásky (ü, ö, apod). Na pokročilé úrovni si za tento krok poděkujete, protože ani rodilí mluvčí podle správné výslovnosti nepoznají, že nejste rodilý Němec.
„Dyť to jsem včera věděla! Jaktože to zas nevím?“ hlásí mi studentka, která se učí slovíčka kartičkovou metodou >>. Ptám se, jak se je učí. „No podívám se na kartičku a pak si V DUCHU řeknu překlad. Někdy se trefím ale jen tak napůl.“ Pokud se slovíčka učíte taky tak, zapojte prosím vlastní mluvidla a říkejte si slovíčka NAHLAS. Aktivujete tak o dva orgány (pusa, uši) více a začnete se učit rychleji. Zároveň tak otestujete, jestli slovíčku rozumíte a umíte ho správně vyslovit.
Vy výuce začátečníků se často setkávám s nedůvěrou studentů ve vlastní schopnosti. V hodině se studenti (velmi často s úspěchem) snaží napodobit správnou německou výslovnost, ale pořád nemůžou uvěřit tomu, že z jejich úst vychází něco německy. Často pak dochází k otázkám jako: „A fakt se to tak řekne?“ „Ten můj hlas/moje němčina zní strašně divně, nemyslíte?“ Ne, nemyslím. Jen nejste zvyklí poslouchat svůj vlastní hlas v jazyce, který je pro vás zatím docela cizí ;)
Příklad z obrácené praxe: můj partner se učí česky. Pravidelně se učí slovíčka, čte české texty, bez problémů rozumí jednoduchým větám a sdělením, když má ale něco říct, tak to najednou nejde nebo řekne slovíčko, které je výslovnostně sice podobné zamýšlenému, znamená ale něco úplně jiného (viz české chci – chči, stavit – stavět, v němčině např. Tür – Tier, kennen – können). A já jako posluchač si pak musím domýšlet, co mi vlastně chtěl říct.
Učením nahlas si můžete pravidelně nanečisto testovat, jestli ovládáte správnou výslovnost, příp. i gramatiku jednotlivých slov.
Snažte se předejít typickému problému začátečníků, který nedostatkem tréninku a strachem z možných chyb bohužel často ústí v situaci: neumím mluvit německy/bez chyb, tak radši neřeknu vůbec nic. Takovému pocitu selhání se dá ale často předejít – tím, že budu svoji znalost němčiny trénovat nahlas. Vyzkoušejte sami!
To nejdůležitější nakonec:
Nehuhlat si všechno pod nosem, ale učit se pěkně nahlas má jednu obrovskou výhodu – až na vás jednou vybafne rodilý mluvčí, nepolije vás horký pot a nebudete paf z toho, že musíte německy fakt něco NAHLAS ŘÍCT. Nebudete koktat, protože vám váš hlas v němčině nebude cizí a budete mít už dostatečně natrénováno.
Tak na co čekáte? Pusťte se do toho nejlépe hned! A kdybyste přeci jen potřebovali s němčinou pomoct, jsem vám k dispozici tady >>