Jak bilinguálně vychováváme našeho syna

„A to na vás mluví na každýho jiným jazykem?“

„Piš si to, zapomeneš to!“

Přesně tyhle dva komentáře mě inspirovaly k sepsání článku o bilingvní výchově našeho syna.

A protože mě komentář zkušených maminek „Piš si to, jinak na to za pár let stejně zapomeneš!“ nakopnul k tomu si některé věci opravdu poznamenat, rozhodla jsem se udělat z tohoto článku nejen odpověď na nejčastější otázky týkající se dvojjazyčné výchovy, ale hlavně náš rodinný deníček a jistý časosběr, který bych chtěla každoročně aktualizovat.

Tak jak to tedy doma máme?

prosinec 2020

Za pár týdnů přijde na svět náš syn a můj muž i já jsme si natuty jistí, že ho chceme vychovávat dvojjazyčně. Zajímáme se o bilinguální výchovu spíše okrajově, protože nám ještě není kompletně jasné, co to všechno obnáší.

Ve všech pro nás relevantních zdrojích nacházíme pravidlo OPOL = one person one language, kterým se chceme řídit. Což znamená, že můj muž na syna bude mluvit jen německy a já jen česky. Což v případě mého muže (a jeho limitovaných znalostí češtiny) nebude problém, mně občas prolítne hlavou myšlenka, jestli to nebude blbý a jestli si češtinu zvládnu udržet ve všech situacích.

leden 2021

Naše novorozeňátko je tu a pravidlo OPOL se nám od začátku náramně daří. Zjišťuju, že je pro mě nejpřirozenější cesta vyjádřit lásku dítěti jakožto matka právě mým mateřským jazykem. Je to zkrátka přirozenost sama, kterou není třeba jakkoli ohýbat ani se jí učit. Jasně, mohla bych syna od začátku nazývat Schnuckiputz / kleiner Mann / unser Spatz apod. Znalosti němčiny na to mám dostatečné a znám tato „ťuťuňuňu“ slovíčka i v němčině. Cítím však, že v češtině v tomhle ohledu dokážu předat nejen slova, ale hlavně city. Proto pro mě náš syn nadále zůstává prďolka / prďolda / bobánek apod.

Co se však stalo s prvními návštěvami?

Každý (ano, opravdu každý bez výjimky) v průběhu prvních měsíců po porodu komentoval dvojjazyčnou výchovu.

„Aha, takže vy jedete dvojjazyčně!“

„To mě vůbec nenapadlo, že na něho budete mluvit dvěma jazyky. Ale jo, vždyť je to vlastně logický.“

„Verstehst du, was Míša sagt?“

Bilingvní výchova je zkrátka něco, co je pro spoustu lidí exotické jen tím, že do toho nevidí a nezažili to.

Pro nás však už jen za pár měsíců něco naprosto přirozeného, nad čím není třeba přemýšlet.

červenec 2021

Žijeme už nějaký ten pátek v Nizozemsku, kde je běžné dávat děti v 3-4 měsících do jeslí. My tu bohužel nemáme žádné hlídací babičky, tak využíváme této možnosti a nakonec začínáme „až“ v půl roce a to na dvě dopoledne týdne.

Je nám jasné, že na řadu přichází třetí jazyk – holandština.

(Nejedná se tedy v našem případě o bilinguální výchovu, ale dokonce trilinguální, abych byla úplně přesná.)

U půlročního dítěte to nevidíme jako problém. Na jaře 2022 nám tety z jesliček říkají, že mají pocit, že jim náš syn nerozumí. No, asi to tak bude. Dvě dopoledne nejsou moc, to my moc dobře víme. Navíc je to jeho jediný kontakt s holandštinou.

Na podzim 2022 se k tomuto tématu ze strany školky už nikdo nevyjadřuje. Očividně si to nějak sedlo.

září 2021

Začínám si naplno uvědomovat, že dvojjazyčná výchova není jen požehnání a dar. Začíná to být i trochu výzva. A to jsme teprve na začátku :D

Jako výzvu to vidím aktuálně ve dvou směrech:

• rozkol mezi rodiči

Už se několikrát stalo, že jsme seděli u večeře, syn něco chtěl (např. dlabat burákové máslo přímo ze skleničky), já řekla ne, manžel nerozumněl a zkrátka mu to dal. Je mi jasné, že s přibývajícím věkem dítěte podobné situace budou narůstat.

Ne, zatím nevíme, jak s nimi budeme nakládat.

Ano, je nám jasné, že si nejdříve musíme sami definovat, co chceme a táhnout jako rodiče za jeden provaz.

• absence porozumění u širšího rodinného stolu

Když jsme u mé či manželovy rodiny, nadále se držíme pravidla OPOL. Jedno v jaké situaci, jedno kdy. U společných obědů se tedy stává, že jeden z nás synovi něco řekne a následuje otázka

„Was hast du ihm gesagt?“

nebo

„Co říkal Stefan?“

Je tedy potřeba často tlumočit a přepínat z jednoho jazyka do druhého, což já osobně moc neumím (vždycky mám po chvíli tlumočení pocit, že mi asi prasknou závity v mozku, čímž se velmi elegantně dostávám k obrovskému respektu k práci tlumočníků, pro které je tohle přepínání denní chleba. Prostě wow!)

březen 2022

Přicházejí první opravdová slova a my se s manželem v žertu předháníme, který jazyk bude mít větší úspěšnost. Jsme si ale vědomi toho, že jazykové preference se v průběhu let můžou měnit a že je to velmi individuální.

léto 2022

Jakožto lektorka němčiny předávám nejen gramatiku a slovní zásobu, ale taky tipy, jak se naučit správně vyslovovat a ulehčit si tak porozumění rodilým mluvčím.

Mě samotnou však vždy překvapí, když vidím, jak snadno si německou výslovnost osvojuje můj vlastní syn. A to jen na základě toho, že slyší mého muže mluvit. Nejjasnější mi to přijde na tzv. vokalizovaném r, které najdeme např. ve slovech mehr, er, sehr, Mutter, Bier apod. My – Češi a Slováci – máme tendenci tohle koncové r zarolovat a říct tak, aby bylo vidno a slyšno, že jsme na něj nezapomněli. Ono se však ale daleko více podobá svou výslovností spíše hlásce a.

A proto tedy od začátku slyším našeho syna říkat bíba (Bieber = bobr), méa (mehr = více), béa (Bär = medvěd) apod.

Sama jsem z toho někdy až v šoku, jak přirozené to pro něj je.

Mimochodem kompletní pravidla německé výslovnosti učím v tomhle kurzu, kterým prošlo už několik desítek studentů a reakce na něj jsou opravdu úžasné. Pokud tedy máte pocit, že rodilákům pořád nějak nerozumíte nebo sami vyslovujete jak hotentot a chtěli byste to změnit, mrkněte na tenhle kurz >>

říjen 2022

Slovní zásoba našeho syna se velmi zvětšuje. Cítím, že umí říct více slov německy než česky a pozoruju, kde to pramení. Domnívám se, že je to knížkovým „tréninkem“ mého muže. Máme doma totiž několik „Suchbücher“ / „Wimmelbücher“, které si oblíbil nejen náš syn, ale i můj muž. Když uspává můj muž, většinou si společně procházejí tyto knížky, můj muž říká dané pojmy v němčině a syn je hledá na obrázcích. Oba tuto aktivitu milují a já jen zpovzdálí pozoruju, že tento „hledací trénink“ nese ovoce v podobě nové slovní zásoby. Samozřejmě v němčině.

Já si se synem prohlížím knížky jinak.

Když jsem ale už nakousla téma knížek, dovolím si zmínit právě několik německých, které jsou oblíbené u nás doma. Nejen příběhem, ale třeba i vtipem či krásnými ilustracemi:

• Der Biber hat Fieber
• Hilf dem Löwen Zähne putzen
• Die kleine Raupe Nimmersatt
• Vom kleinen Maulwurf, der wissen wollte, wer ihm auf den Kopf gemacht hat

Pokud tedy hledáte inspiraci na německé knížky pro děti, které nejsou od začátku až do konce napěchované starogermánštinou, ale jazykem, kterému děti (i dospělí) rychle porozumí, klidně si je vygooglete ;)

listopad 2022

Jsme na dovolené a můj muž tráví se synem daleko více času než běžně. Je vidno, jak se mu rapidně rozšiřuje německá slovní zásoba.

prosinec 2022

Před Vánoci přijíždí mí rodiče, manžel musí na pár dní pryč a syn je tedy většinu dne obklopen jen češtinou. Už po dvou dnech vidím, jaký pozitivní vliv to má na jeho češtinu.

Často se říká, že děti jsou jako houba. Jen nasávají z okolí a přebírají všechno, čím jsou obklopeni. Konečně to vidím v praxi a ne jen jako planou frázi. Je to tak.

A já bych si moc přála, aby nám nasávání cizích jazyků šlo aspoň podobně jednoduše jako dětem.

Mimochodem když už jsme u toho nasávání jazyků, v němčině vás můžu velmi dobře nasměrovat. Stačí mrknout semhle >>

Je super pozorovat, jak spoustu věcí nasává naprosto přirozeně, že tomu ani já (s lingvistickým vzděláním) nerozumím. Skvělým příkladem mi přijdou německé předpony, které syn používá velmi často a o nichž si ani nejsem vědoma, že by je můj muž tak často říkal.

Příklad:

• syn chcete vysléct ponožky a automaticky říká aus (ausziehen – vysléct)
• potřebuje oddělat poklop od hračky a říká ab (abmachen – odstranit)
• chce si obléct tepláky a hlásí an (anziehen – obléct)

Opravdu mě obrovsky baví něco takového pozorovat.

Malá vsuvka: slovesům s předponami (a dalším praktickým tématům) se budeme detailně věnovat v jednom z mých intenzivních kurzů, jehož brány se otevřou už za pár týdnů. Pokud máte zájem zapsat se na seznam zájemců, mrkněte tady >>

Kolem druhého roku života dítěte prý nastává boom v řečových dovednostech.

Cítím, že tam pomalu směřujeme. Syn se snaží opakovat všechno, co slyší a nerozlišuje, o který jazyk se jedná. Nová slova přibývají každý den, stejně tak jako slovní spojení.

Velmi často dostávám otázku

„Takže on tobě odpovídá česky a Stefanovi německy?“

Ne. Dlouleté dítě ještě nedokáže rozeznat, o který jazyk se jedná a cíleně to odlišovat, ba dokonce používat.

Tuším, že největší zlom nastane až s nástupem do školy.

Zatím jsme ve fázi, kdy běžné komunikaci rozumí v oběma jazycích, ale většinu slov (až na několik výjimek jako např. Papa – táta, Essen – papání apod) říká je v jednom jazyce.

V češtině říká namátkou třeba:

• máslo (ne, nikdy to není Butter, i když tomu slovu rozumí), čaj, sýr, banán
• letadlo, vlak, vláček, pes, vlas
• hrát, hasiči
• atd atd

v němčině jsou zatím jeho favority:

• Hose, Jacke, Mütze
• Bett, Ball, Handy
• Boot, Bahn
• Apfel, Birne, Messer, Gabel, Brot, Wasser
• atd atd

holandština značně skomírá, jelikož tam evidujeme zatím je

• boom (Baum)
• appel (Apfel)

Je to kouzelné období, se kterým se zároveň pojí spousta slovíček, která ještě nedokáže vyslovit tak, aby jim bylo rozumět nebo je nevědomky zkracuje. S mým mužem se bavíme třeba nad

• láde (Marmelade)
• abu (Autobus)
• adoda (avokádo)
• bumbumbier (Wohnmobil)
• lúlaus (Nikolaus)

Co mě zároveň obrovsky fascinuje, je moc, kterou nad jeho jazykovým vývojem mám(e). Zatím ponechám stranou otázku, jestli bude chodit do české/německé školy a bude tedy umět česky/německy i správně psát. Svůj vliv si začínám uvědomovat u všech slov, která říkám já sama chybně. Ať už v dialektu nebo v dětské řeči. V určitém momentu jsem si například uvědomila, že syn nerozumí slovu ruce, když ale řeknu tlapky, hned ví, o čem je řeč. Aby taky ne, když jeho ruce nejčastěji označuju jako tlapky.

Mimochodem o přenášení vlastních jazykových chyb na studenty jsem v psala v tomto článku. Už jste ho četli?

leden 2023

Dvojjazyčnost nabírá obrátky! To, co bylo platné v minulých měsících, už neplatí. Najednou syn ví, že dokáže spoustu předmětů a aktivit pojmenovat v obou jazycích, čehož začíná hojně využívat. Často se tedy stává, že řekne určité slovo v jednom jazyce a potom v tom druhém.

Zároveň se v lednu udál jeden (pro mě jakožto maminku) velký milník – už nejsem Mama, ale maminka, resp. maminta.

květen 2023

Každý rodinný příslušník jen hledí, jak dokáže syn přepínat mezi jazyky a většinu času přizpůsobuje jazyk tomu, s kým mluví. S německou částí rodiny německy, s českou česky. To, co jsem psala před pár měsíci o vědomém přepínání jazyků tedy neplatí. I když možná jo, co já vím…

červen 2023

Když mluvím se synem o svém muži, nazývám ho táta. Když syn mluví o svém tátovi v češtině, říká mu táta. Když ho ale oslovuje přímo v němčině, slovo táta či táto ještě nikdy nepoužil. Od začátku je to pro něj jen Papa a tak to pravděpodobně i zůstane.

červenec 2023

Dlouhé rozsáhlé věty a dokonce i skvělá souvětí – další milník. Přesto jsem vždycky lehce v šoku (pozitivně myšleno), když slyším věty jako „Někdo tam seká trávu.“ „Nejdřív budeme čistit zuby a potom půjdeme spinkat.“ z úst 2,5 letého prďoly.

Rozplývám se, když od něj slyším slovíčka jako letadélko, světélko nebo maminko a říkám si, jak je čeština krásný jazyk, který mu chci předat ve všech jeho formách a podobách. Což se mimo jiné ukazuje i na slovech z našeho nářečí, která začínají pronikat i do prďolovy mluvy. Namátkou třeba aji, tož, može byt?.

Máme doma na 10 dní anglicky mluvící slečnu na hlídání a já nestačím zírat. S angličtinou v kontaktu prďola ještě nebyl a teď po pár dnech rozumí (a dokonce aktivně používá) první slovíčka jako yes, open it, last one, monkey či bee. Jsem lektorka jazyků a o tomhle jsem dokonce psala diplomku. Ale vidět to na vlastní oči, resp. slyšet na vlastní uši? To je paráda! Přemýšlíme, jak mu v budoucnu angličtinu zprostředkovat mimo státní systém. Sama jsem zvědavá, co vymyslíme…

srpen 2023

Úskalí ženského a mužského rodu určitě znají mnozí rodiče. Dítě slyší celý den mluvit matku v ženském rodě a tak automaticky přebírá ženský rod. A je přitom jedno, jestli je dítě chlapec či děvče. Ačkoli prďola slyší mluvit česky i dědu, ženský rod ale v jeho hlavě převládá. A úplně poprvé to použije ve spojení „já mám taky ráda maminku“. Hm, co se dělá v takových chvílích? Netuším. Opravovat? Neopravovat? Za pár dní se tento ženský rod rozšiřuje do jeho kompletní mluvy, takže říká „já byla venku, já koupala, já jsem hotová, já jsem zpocená, já už měla banánový chlebík, já udělala takovou frontu“ atd. Naštěstí se záhy opravování ujme babi s dědou, kteří mu na ukázkách jednotlivých členů rodiny vysvětlují, jak to s tím byl a byla vůbec je. V této chvíli však ještě netušíme, že se s námi ženský rod potáhne další dlouhé měsíce.

září 2023

Skloňování, časování – jak já to miluju! Miluju ho pozorovat, jak nasává jak houba gramatická pravidla bez toho, aniž by mu je někdo musel vysvětlovat. V drtivé většině případů přejme správné časování a skloňování automaticky v obou jazycích. Někdy to však nevyjde a vznikají z toho patvary jako

• „To je maminkovo.“
• „Maminko, ty sprchováš?“
• „Já už to našela.“

Přijde mi to roztomilé a přistihla jsem se, že ho opravuju stejně jako moje studenty. Nenápadně, nenásilně, aby slyšel, jak to zní správně, ale neměl pocit, že udělal chybu. Takže na takové věty reaguju třeba

• „Jojo, to je maminčino.“
• „Jo, sprchuju se. Maminka se sprchuje.“
• „Jo? Tys to našel?“

Vidím v tom hezkou paralelu s mými studenty. Všichni se bojí chyb a nejraději by je vůbec nedělali. Málokdo však vidí, že se skrz chyby učíme a že nás za chyby nikdo zbytečně nebičuje. Každý má pro to porozumění. Největší strach a bloky tedy bývají jen v naší hlavě…

A abych nezapomněla, odložím si tu pár slovíček, kterými se doma aktuálně bavíme:

• memímek (medvídek)
• kolala (koala)
• Lokomototive, Lokotive (Lokomotive)
• šošošáde (Schokolade)
• žížáka (zvířátka)

říjen 2023

Všichni, kdo vstoupí do naší bubliny, se začínají divit, jak prďola parádně rozlišuje jazyky. Se mnou mluví česky, s mým mužem německy. Nemá problém během společných konverzací přepínat z jednoho jazyka do druhého. Je nám jasné, že se to bude v budoucnu měnit. Je dost pravděpodobné, že bude mluvit půl věty česky, půl věty německy. Zatím je však tohle natolik sporadické, že když už začne látat oba jazyky dohromady, všimnu si toho a začnu nad tím přemýšlet. Třeba jako poslední týdny, kdy říkal:

„Ich möchte pyžamo.“

„Mami, ty to aufhebeš.“

„Papa, da war ein pavouk.“

„Nejdřív jdu umýt pusinu a Hände.“

„Já musím anschnallen, abych nespadla.“ (jo, tady je vidno i neustálé vkládání ženského rodu)

Z ČEHO ČERPÁM A NA JAKÉ ZDROJE SE OBRACÍM?

Pokud tento článek čtou rodiče, kteří se nachází v podobné situaci, tj. vícejazyčná domácnost či život v zahraničí, srdečně vám doporučím následující zdroje:

Česky i v zahraničí – FB skupina Aničky Paap, ve které najdete spoustu hodnotných příspěvků, tipů na aktivity a hlavně respektujících komentujících a komentářů.

Vícejazyčná výchova – stránka a hlavně pravidelné kongresy Kateřiny Spiess-Velčovské. Její kongresy často ukazují nádhernou rozmanitost vícejazyčné výchovy.

Pokud vás tedy tohle téma a jeho různé přístupy zajímají, určitě mrkněte!

A pokud mezi mými čtenáři jsou maminky (nebo nastávající maminky) žijící v německy mluvícím prostředí, věřte, že na to nejste samy! Učila jsem desítky maminek, které byly nervózní z každé návštěvy lékaře nebo setkání ve školce. Chybějící slovní zásoba zkrátka dokáže potrápit. Právě pro vás jsem před dvěma lety vytvořila parádního pomocníka:

Více se dovíte na této stránce >>