Dlouho dlouhatánsko jsem přemýšlela, jestli vás i letos nechám nahlédnout pod pokličku mé práce. Proč?
Když jsem si na mé FB stránce dělala malý průzkum, jestli by vás vůbec mé sdílení zajímalo, obrovsky mě potěšily komentáře typu “hlavně nesdílej děti, nech si to pro své blízké, lidi dokážou být na internetu strašně agresivní”. Jsem ráda, že mám mezi sledujícími spoustu těch, kteří to vidí stejně jako já.
Takže nebojte, v mém loňském článku jsem vám (a vlastně především sama sobě) slíbila, že se z mého blogu nestane maminkovský blogísek a mé slovo držím. Některé věci jsou pro mě svaté a velmi intimní, takže detaily z mých maminkovských poznatků či pocitů s vámi sdílet nechci.
Mohla jsem si už loni před porodem ověřit, jak je téma mateřství křehké a plné nevyžádaných rad a doporučení. Loni jsem si totiž dovolila napsat, že zkrátka nevím, co bude. Jestli budu vůbec učit, jestli nebudu chtít být máma 24/7. Nechávala jsem to otevřené. Po zveřejnění článku mi ihned začaly chodit zprávy a komentáře. U prvních jsem si ještě říkala “aha, tak jo, asi to tak teda udělám”. U desátého už mi bylo jasné, že každý další komentář jen zrcadlí osobní zkušenosti a preference pisatele (přesto za ně moc a moc děkuji) a s mým životem tedy nebudou mít co do činění.
“Dej si od práce minimálně dva roky pauzu.”
“Míšo, naskočte ale co nejdřív, jinak Vám ujede vlak.”
Rady byly natolik protichůdné, že jsem si z nich nakonec vzala jen následující
BUDE TO TAK, JAK TO MÁ BÝT A JAK TO BUDU CÍTIT.
Vzhledem k tomu, že jsem si o sobě v průběhu roku přečetla mnohé, z čehož půlka byly jen domněnky komentujících, rozhodla jsem se s vámi otevřeně sdílet, jak se můj letošní rok vyvíjel.
Prosím neberte tento článek jako univerzální pravdu a už vůbec se se mnou (ani s nikým jiným) nesrovnávejte. Příběhy často inspirují a já se zkrátka jen rozhodla sdílet s vámi kus mého letošního příběhu. Nečekejte žádná čísla či grafy, spíše mé niterné pocity.
Dala jsem si v tomto článku za cíl inspirovat vás formou mého vlastního prožitku, zkušeností a hromady chyb a nezdarů. Zkrátka toho, jak žiju. A jelikož se celá má práce točí kolem učení jazyků, velmi ráda vám ukážu několik paralel, které se týkají nejen života, ale právě i učení němčiny.
Přerod v mámu změnil mnohé.
Mateřská energie jakoby se najednou rozlila do různých částí mé práce. Chci si ještě víc hýčkat mé studenty. Chci pečovat o lektory (a ostatní), se kterými spolupracuji. Zkrátka chci, aby nám bylo společně dobře.
Přerod v mámu taky změnil můj pohled na mě samotnou, pohled na pracovní a osobní priority, ale změnil především časové kapacity, které mám nyní k dispozici. Z pracovního týdne, který pro mě v minulých letech měl někdy i 50 hodin (ano, tak moc mě moje práce baví), se najednou stal týden, který má k práci k dispozici jen zlomek tohoto času. A ano, ačkoli mě výuka a práce se studenty neuvěřitelně baví, na první příčce času a priorit teď nemám žádný online produkt nebo pracovní cíle, ale prďolu, za jehož úsměv a smích bych šla snad i světa kraj.
Čas a kde ho vzít? Každý z nás má k dispozici jen 24 hodin denně a je na každém z nás, jak s nimi naloží. Já krátce před porodem zjistila, že hned po porodu asi nechci odpovídat na zprávy kupící se v mé mailové schránce. Zároveň si ale studenty ráda hýčkám, opečovávám a nechci je na mou reakci nechat dlouho čekat. Co tedy s tím?
Pokud jste mi v letošním roce psali ohledně výuky, pravděpodobně vám odpověděla Anička. S novým rokem jsem navázala spolupráci s virtuální asistentkou Aničkou a celý rok si nadávala, proč jsem tento krok neudělala už dávno.
Bylo třeba přiznat si, že najednou nemám desítky hodin měsíčně na nutnou administrativu a nechat si zkrátka pomoct.
Ano, k práci volnonožce či podnikatele patří nejrůznější činnosti, já však chci zůstat u toho, co mi jde nejvíc a v čem vidím jasné výsledky:
Jo, přesně to mě baví. Cítím u toho největší naplnění, největší radost a taky největší vděčnost, když vidím vaše obrovské pokroky.
Stejně velkou vděčnost ale cítím, když vím, že je o nové studenty či zájemce o výuku královsky postaráno. Aničko, upřímně ti děkuji, že se o všechny tak láskyplně staráš a že někdy dokonce myslíš za mě!
Když odpadne nutná (a pro mě bohužel nudná) administrativa, stejně tu zůstává hromada činností, které s výukou zas tak moc nesouvisí.
Ano, naučila jsem se letos pracovat jinak. Efektivněji. Zoptimalizovala jsem, co se dalo a přestala prokrastinovat. Pokud jste četli můj blog, víte, že jsem v minulých letech velmi ráda poslouchala podcasty. Dokonce jsem o tom napsala i článek, který je dosud jedním z nejčtenějších na tomto blogu.
Letos na ně nemám kapacitu a musím si cíleně vybírat, čemu budu (a chci) věnovat pozornost. Tytam jsou časy, kdy jsme s mužem každý nedělní večer trávili s novým dílem Tatort (mimochodem tipy na skvělé německé filmy najdete tu). Místo toho jsme se začali obklopovat tím nejlepším a díváme se ze záznamu jen na ty nejlépe hodnocené díly.
TIP PRO VÁS: Zkuste se i při učení němčiny obklopit tím nejlepším a přestaňte plýtvat energii a čas na zdroje/lektory/aktivity, které vám nic nepřináší.
Dítě s sebou přináší nejednu změnu. Já už nějaký ten pátek pracuji v blocích, neskáču od jedné aktivity k druhé a dokážu si svou práci najednou daleko líp zorganizovat (a vlastně nechápu, proč mi to celé ty roky nešlo).
Ani nevíte, jak často mi v posledním roce přišly zprávy typu:
“Já ti tak závidím, jak to zvládáš s malým.”
“Já Vás tak obdivuju, kolik toho na mateřské zvládáte.”
No. Možná na začátek, aby bylo jasno: mateřská “dovolená” je pro mě čas, kdy se záměrně na nějaký čas vzdám práce a svého původního výdělku a věnuji se jen dítěti. Já na mateřské nejsem a ani jsem na ni vůbec neodešla. Prostě se jen snažím integrovat prďolu do mého dne, života a splácat to celé tak, aby nám všem v tom bylo co nejlépe. Někdy to jde líp a někdy hůř.
Podobné zprávy ale často přichází od žen-maminek, které to mají jen nastaveno jinak. Možná jste si už na mé FB stránce Alles Gute – němčina s Míšou všimli, že bezmezně obdivuju mámy. A především ty, které si navzdory dětem, domácnosti či home office ještě najdou čas na učení němčiny. Máte můj obrovský respekt!
Jsou to nejčastěji mámy, které na sebe mají vysoké nároky, zároveň minimum času a kilometrový to-do list (ano, jsem jednou z nich). A právě tyto mámy mi často píšou, jak mě obdivují, kolik toho stíhám.
Pojďme si to ujasnit: nestíhám. Často mám pocit, že nestíhám vůbec nic. To, co vídáme na sociálních sítích je jen pidivýseč toho, jak daný člověk opravdu žije. Facebook či Instagram sebou nesou jakési pozlátko, které neodpovídá realitě. Než mi tedy napíšete, jak mě obdivujete, kolik toho zvládám, jděte do koupelny, stoupněte si před zrcadlo a pochvalte tu osobu v zrcadle za všechno, co během dne stíhá (jo, maminky na to fakt zapomínají).
Někde jsem četla, že závist značí pocit, že něco v daný moment nemáme, přitom ale v sobě máme zdroje, díky kterým to můžeme ovládnout, získat či mít. Možná na tom něco bude, co myslíte?
TIP PRO VÁS: Pochvalte se! Otočte se a mrkněte se, kolik nového jste se v němčině letos naučili! Poklepejte si na ramínko a oceňte se, protože letos jste tam, kde jste loni ještě nebyli!
Nechci ale, aby to vyznělo, že teď nemám čas vůbec na nic. Navzdory nové životní situaci se letos urodilo i několik skvělých projektů a spoluprací.
Letos jsme spolu natočili
Všechny tři patří aktuálně k nejlépe hodnoceným kurzům na Seduo, což je pro mě skvělá zpětná vazba a pro vás možná příjemná motivace na tyto kurzy mrknout ;)
Pokud vás můžu upozornit ještě na jeden velmi zdařilý počin letošního roku, byl by to můj live stream na téma NĚMECKÉ PŘEDLOŽKY A JAK NA NĚ. Dostala jsem spoustu pozitivní zpětné vazby a aktuálně přemýšlím, jak v tomto konceptu dál pokračovat.
Záznam tohoto živého vysílání najdete na mém Youtube kanále >>
Letošní rok s sebou však přinesl i spoustu nápadů, vizí a projektů, které se nakonec neuskutečnili.
Dobrá zpráva ale je, že teď už jen ladím detaily a v lednu vás do kurzu konečně oficiálně pozvu. Ach, jak já se na ten moment těším!
TIP PRO VÁS: Čeho chcete v roce 2022 v němčině dosáhnout? Napište si vaše sny a cíle a mějte je každý den před očima!
Když už jsem ale zabrousila do online kurzů, nedá mi to a musím zmínit mé letošní běhy kurzů. V březnu jsem pro roce otevřela kurz pro mírně pokročilé a v září jeho volné pokračování. Ačkoli jsem oba kurzy tvořila s jasnou vizí a záměrem, jak kurzisté na své němčině pořádně máknou a budou dělat (v ideálním případě) všechny úkoly a aktivity, které jim nabízím, často mi (právě od zmíněných maminek) přicházela zpráva:
„Míšo, nestíhám dělat všechno, ale jedu dál. Moc mě to baví.”
“Jsem strašně pozadu. Nestíhám tolik, co ostatní.”
A mě v průběhu kurzu konečně došlo: V TĚCHTO KURZECH SI OČIVIDNĚ NAJDE KAŽDÝ TO SVÉ.
Někteří přispívají pravidelně do naší FB skupiny, jiní mi naopak jen posílají své texty, jiní se jen účastní konverzačních lekcí a někteří dělají všechno najednou. Jasně, že by se mi líbilo více těch, kteří dělají všechno najednou. Vím ale, že i den mých studentů má jen 24 hodin, proto jsem nesmírně ráda za každý byť jen malinkatý pokrok a obrovsky smekám přede všemi, kteří si na svou němčinu udělají pravidelně čas. Ano, i kdyby to mělo být jen 10 minut denně.
Zároveň mé kurzy každý rok nějak upgraduju, jelikož se snažím nejen reagovat na zpětnou vazbu a potřeby kurzistů, ale především každý rok nabídnout něco navíc, co předchozí ročník ještě neměl. Už jste zvědaví, co si připravím pro kurzisty v roce 2022? ;)
V kurzu mívám studenty různého věku od 25 do 60+, nejrůznějších profesí a velmi mě baví, že si z kurzu každý bere to, co v dané životní a jazykové situaci nejvíc potřebuje. Moc mě těší, když mi poté kurzisté posílají fotky z dovolené nebo připojí k textům nějaký ten osobní pozdrav či fotky svého domácího mazlíčka.
Možná se ptáte, proč ty online kurzy omílám pořád dokola?
Vím, že naučit se cizí jazyk není záležitostí tří týdnů. Ne, často ani tří měsíců. Je to dlouhá cesta, na které je možné se neustále zdokonalovat a pilovat své jazykové znalosti. A já si zkrátka jen obrovsky vážím všech, kteří se navzdory dětem / práci / stěhování / koroně apod. na tuto cestu vydají.
Instagram je nyní plný rádoby vtipných videí, jak lektoři s otráveným obličejem reagují na “výmluvy” svých studentů, proč neměli čas se jazyku věnovat. Mně osobně podobná videa nepřijdou dobrá ani jako vtip. Myslím si totiž, že úkolem lektora by mělo být brát v potaz časové možnosti studenta, respektovat je, motivovat ho, ale nedrtit ho tím, když jednou neudělá domácí úkol.
Já si vážím každého studenta, i kdyby si na němčinu udělal čas jen hodinu jednou za dva týdny. Už to je daleko víc než většina samouků.
Mí studenti, minulí, současní i budoucí: máte můj obdiv a moc mě těší, že vás na němčinářské cestě můžu doprovázet. Velmi si vážím, že na své němčině chcete pracovat!
TIP PRO VÁS: Kolik chcete v nadcházejícím roce věnovat němčině času? Máte svůj jazykový plán? Ujasněte si vaše reálné časové možnosti a zkuste se němčině věnovat pravidelně a v kratších úsecích než jednou za měsíc tři hodiny.
I když jsem v letošním roce na dlouhodobou individuální výuku 1:1 měla jen několik studentů, provedla jsem hned desítky zájemců mým výslovnostním tréninkem >>
Když jsem v roce 2017 koketovala s myšlenkou věnovat se německé výslovnosti více do hloubky a udělat jí konečně pořádnou reklamu, dospěla jsem do bodu, že takový online kurz by nikoho nezajímal. A bylo tomu tak. Očividně jsem musela ukázat, že výslovnost k učení jazyka patří a jsem nesmírně ráda, že se konečně tématu výslovnosti věnuje vícero lektorů (třeba Bára z tak trochen podcast). Třikrát hurá!
Pokud si chcete otestovat, jak na tom s německou výslovností jste, můžete mrknout třeba na následující video >>
Už jsem zmiňovala, že jsem můj plánovaný učitelsko-lektorský projekt zatím poslala k ledu. Přesto si ke mně ale lektoři a vyučující nadále nachází cestu (díky za to!). Spolupráce s učiteli je totiž v mnohém velmi specifická. Jsou tu lektoři a učitelé, kteří jsou otevřeni spolupráci, výměně zkušeností a novým poznatkům, se kterými je zkrátka radost spolupracovat. Pak tu jsou ale tací, kteří se chvástají 20 lety praxe a objednávají si mé služby s pocitem “tak mi to teda ukaž! Já to přece vím daleko líp”. Myslím si dokonce, že je to jistá profesní deformace a tajně si přeju, ať do ní za 20 let taky nedorostu :D Díky bohu se na mě takových vyučujících obrací minimum.
Proč to ale píšu:
Když navazuji spolupráci s novými lektory, přijde na řadu i ukázková hodina a metodické tipy na efektivnější vedení výuky. Nehledě na to, jestli si s lektorem plácneme nebo ne, jsem strávila v minulých letech desítky hodin dáváním tipů a rad, jak vést výuku. Často jen výměnou za dobrý pocit, že daný lektor bude připravovat kvalitnější hodiny a bude dělat němčině lepší reklamu.
Porod tyto pocity najednou úplně setřel. Najednou jsem totiž věděla, že nemůžu sedět každý týden s cizím lektorem na skypu a radit mu v mém volném čase, jak vést online lekce. I když jsem měla dobrý pocit, že pozvedám úroveň lektorské práce v Česku, zároveň se dostavil i pocit, že to nadále takto nemůžu a nechci dělat.
Nechci totiž šidit prďolu o náš společně strávený čas. Chci vidět, jak se směje, roste, lumpačí. Z dítěte se najednou stala skvělá motivace začít dělat věci jinak.
Ano, pořád mám spoustu skvělých tipů a rad, jak efektivně vést výuku. Uvědomila jsem si ale, že nemusím vše dávat zdarma a dovolila si tak přetransformovat mé know-how do placených online konzultací. Lektoři, jestli máte zájem, mrkněte sem >>
A když už jsem u tématu lektorská činnost, nesmím zapomenout na skvělý projekt Digitální lektoři, jehož jsem letos byla malinkatou součástí. S kolegyní Hankou Šimáčkovou alias ProfHanka jsme si daly letos na podzim pracovně-volnočasový týden u nás v Nizozemí. Probraly jsme práci (a život) skrz naskrz a já ti tímto, Hani, srdečně děkuji za všechny vhledy a názory! A hlavně zato, že jsi tak jiná, a přitom úplně stejná, jako já ;)
Pokud se řadíte mezi lektory, mohl by vás zajímat náš spontánní obývákový rozhovor, který si můžete pustit tu >>
Digitální lektoři dělají skvělou práci a ukazují, že investovat do sebe a svého vzdělávání se vyplatí. Já sama jsem letos do vzdělá(vá)ní (a tudíž do sebe sama a svých kvalit) investovala opravdu hodně a musím říct, že se mi spouta z mých investic už několikanásobně vrátila. Ať už v podobě nových kontaktů či nových schopností.
Zároveň vidím, jak moc mě baví se učit něco nového a jak moc mě mrzí, že na učení všech těch nových a peckových věcí nemám takové kapacity, jak bych si přála.
Když už jsme u těch lektorů a spoluprací, nesmím v tomto článku zapomenout vyjádřit velký dík Zuzce Link, se kterou jsme si často vrbou, podporou i kritickým očkem. Děkuji, Zuzi, za důvěru, kterou mezi sebou máme a za naše přátelství.
Mimochodem Zuzka je nesmírně kreativní duše, což můžete vidět třeba tady >>
A co nás na naší němčinářské cestě čeká v roce 2022?
Spoustu z mých cílů, vizí a přání si raději nechám v mém plánovacím notýsku. Ráda dělám překvapení a zároveň jsem ráda překvapena, proto doufám, že se mi podaří překvapit i vás ;)
S čím ale už teď můžete počítat:
Zpětná vazba je často to, co udává směr. Zpětnou vazbu nedává každý jen tak na potkání a spousta lidí si o zpětnou vazbu ani neříká. Mě by ale teď vaše zpětná vazba moc zajímala.
Upřímně: roztávám jak ledovec, když si čtu příběhy, které mi posíláte:
To jsou jen střípky ze zpětné vazby, která se mi letos dostala na mou práci. Zahřeje u srdce a víte, že to, co děláte, zkrátka má smysl.
V době, kdy se na nás všemožného digitálního obsahu valí tolik ze všech stran a všech možných sociálních sítí, je těžké dávat zpětnou vazbu jinak než lajky či srdíčky. Přesto mi vždycky udělá velikáááánskou radost, když si někdo sedne k počítači a opravdu mi napíše pár řádků. Jak na tom v němčině je, co mu dal ten a ten článek nebo jestli nechci napsat článek / natočit video na určité téma.
Jakožto každého tvůrce i mě zpětná vazba nabíjí a ukazuje mi, do čeho svou energii v následujících měsících investovat. Pokud mi tedy mou energii chcete vrátit, napište mi!
Napište mi třeba
Jste to totiž vy, pro koho tvořím a kdo manifestuje lepší znalosti němčiny v praxi!
Díky vám!
Díky, že jste dočetli až sem!
Díky, že čas od času zavítáte na můj blog!
Díky za všechny komentáře a zprávy!
Díky za další společně strávený rok!
Bez vás by to nebylo ono ;)
Zároveň otevírám možnost spolupráce na všech dalších frontách. Pokud máte pocit, že se vzájemně můžeme lidsky či pracovně jakkoli obohatit, ozvěte se! Budu jen ráda ;)
Na závěr si však dovolím poděkovat za tento rok především sama sobě. Byl náročný. Byl jiný než všechny předchozí. Ukázal mi tolik nových cest (a slepých uliček). Objevila jsem v sobě zdroje, o kterých jsem neměla ani tušení.
Takže děkuji vám, děkuji sobě sama!
Ať je rok 2022 dle našich představ! Přeju nám pevné zdraví a spoustu nezapomenutelných okamžiků (nejen ve společnosti němčiny)!
S vděčností
Míša
Ahoj Míšo,
napsala jsi nádherný článek! Je místy k zasmání, místy k zamyšlení, a hlavně krásně pohodový.
Leccos si z něj můžu vztáhnout sama na sebe, ohlédnout se za uplynulým rokem, jak mi to letos šlo či nešlo, v čem jsem dobrá a kde mám rezervy a co by třeba šlo dělat jinak a lépe (nejen v němčině, ale v životě obecně). V současné době si užívám online kurz s tvojí lektorkou Evou. Je to paráda, na hodiny se vždycky moc těším. Je důležité, když si lidi sednou a to se nám povedlo skvěle. Do nového roku přeji jen to nejlepší!!
Šárka
Dobrý den Šári,
moc děkuji za milou zprávu! Jsem ráda, když mají mé články přesah a podaří se mi zprostředkovat nejen němčinu, ale třeba i nějaké aha-momenty do vlastního života. Přeji, ať se daří (nejen s němčinou) a srdečně zdravím z Nizozemska :)